František Martin Pelcl
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Martin Pelcl, též Pelzel, (11. listopadu 1734 Rychnov nad Kněžnou – 24. února 1801 Praha) byl český spisovatel, historik a filolog.
Studoval v jezuitské škole, poté studoval v Praze filosofii, teologii a práva. Roku 1757 odešel studovat do Vídně, kde studoval estetiku a historii. V letech (1761–1769) byl vychovatelem hrabat ze Šternberka, poté působil jako vychovatel u Nosticů. Od roku 1773 vyučoval češtinu a dějepis ve Vídni. Roku 1793 se stal prvním profesorem češtiny na tehdy nově založené katedře české řeči a literatury na pražské univerzitě.
Přátelství jej pojilo k dalším významným osvícencům, např. Josefu Dobrovskému nebo V. M. Kramériovi, s oběma také spolupracoval.
[editovat] Dílo
- Kurzegefasste Geschichte der Böhmen von den ältesten bis auf die itzigen Zeiten (1. vyd. 1774, 2. vyd. 1779, 3. vyd. 1782, 4. vyd. 1817) – prakticky se jedná o poznámky k výkladu u Nosticů. V té době nejúspěšnější studie k českých dějinám.
- Edice Scriptores rerum bohemicarum (1783-1784) spolu s Dobrovským; edice obsahovala nejdůležitější narativní prameny k českým dějinám (především Kosmovu kroniku).
- Kaiser Karl der Vierte, König in Böhmen – dvousvazkové dílo o Karlu IV.
- Nová kronika česká – čtyřdílná, začíná rokem 1434. Stala se vzorem pro mnoho národních buditelů a díky užití češtiny zpřístupnila výsledky bádání o českých dějinách široké vrstvě čtenářů.
Dále napsal celou řadu knih (vesměs v němčině), většinou se zabývá českou historií nebo řečí.
Vydal i několik knih, které dříve nemohly být vydány. Např. Balbínovu Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého (1774).
