Eduard Bass
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (* 1. ledna 1888, † 2. února 1946) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař.
Roku 1910 vystoupil jako recitátor a zpěvák v kabaretu Bílá labuť. E. Bass byl spolutvůrce kabaretu Červená sedma. Spolupracoval se satirickými časopisy a spolu s několika karikaturisty vydával Letáky.
V letech 1921–1942 působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik.
Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky.
Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko.
V letech 1921–1933 působil jako redaktor Lidových novin. Od roku 1933 byl šéfredaktorem Lidových novin, tuto činnost vykonával až do roku 1942, s obdobím po r. 1939 je spojen nucený odchod židů z LN, E. Bass s ním asi nesouhlasil, ale nepostavil se proti němu, ani nerezignoval na svoji funkci. Někteří kritici LN tohoto období naznačují, že aktivita propouštění byla větší než nutná – což E. Bass jako šéfredaktor mohl ovlivnit, jiní se domnívají, že E. Bass dělal, co bylo v jeho silách.
[editovat] Dílo
- Jak se dělá kabaret? – 1917
- Náhrdelník: Detektivní komedie o jednom aktu – 1917
- Letáky, 1917-19 – 1920
- Klapzubova jedenáctka – 1922, příběh otce, který má jedenáct synů, ze kterých vytvoří profesionální, neporazitelný fotbalový tým. Bass se zde humornou formou zamýšlí i nad etikou a profesionalitou sportu.
- To Arbes nenapsal, Vrchlický nezbásnil – 1930, literární parodie, které se setkaly s velkým ohlasem.
- Umělci, mecenáši a jiná čeládka – 1930
- Fanynka a jiné humoresky
- Případ v čísle 128 a jiné historky
- Šest děvčat Williamsonových
- Potulky pražského reportéra
- Holandský deníček
- Divoký život Alexandra Staviského – 1934
- Čtení o roce osmačtyřicátém – 1940
- Potulky starou Prahou – vycházelo v letech 1921 – 1941
- Cirkus Humberto – Cirk Umberto 1941, román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa, vyzdvihovány jsou spravedlnost, přímost, ctižádost, … Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho různých profesí u cirkusu.
- Lidé v Maringotkách – též Lidé z maringotek 1942, soubor povídek z cirkusového prostředí. Tzv. cirkusový dekameron.
- Kázáníčka – 1946
[editovat] Posmrtně
- Křižovatka u Prašné brány – 1947
Dále vyšla celá řada jeho povídek, nejedná se o výbory sestavené jím, ale o posmrtná vydání jeho většinou ještě nepublikované tvorby:
- Povídky – 1956
- Rozhlásky – 1957
- Pražské a jiné historie – 1968
- Na lodi za pohádkou – 1969
- Kukátko – 1970, obsahuje:
-
- Kukátko
- Rozmarná vyprávění
- Staropražské motivy
Kromě toho vytvořil řadu rozhlásků, šansonů, skečů a kupletů – některé z nich zlidověly (např. Nešťastný šafářův dvoreček)
[editovat] Odkazy
Související články obsahuje Portál Hudba |