Dalimilova kronika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dalimilova kronika je nejstarší česky psaná veršovaná kronika, jedno ze stěžejních děl českého písemnictví. Pochází z počátku 14. století, záznamy končí rokem 1314, existuje několik pozdějších dodatků. Podle svého nejdůležitějšího zdroje bývá označována též jako Kronika Boleslavská. Označení přívlastkem „Dalimilova“ se objevuje až v 17. století. Již ve 14. a 15. století bylo vytvořeno mnoho jejích opisů a překladů. Pro své silně vlastenecké ladění byla předmětem zvýšeného zájmu vždy v dobách národního útisku.
Obsah |
[editovat] Autor a jeho postoje
Boleslavský kanovník Dalimil Meziříčský není historicky doloženou postavou (kronika se proto také někdy označuje jako Kronika tak řečeného Dalimila). Odborníci soudí, že autorem byl zřejmě šlechtic, hluboce přesvědčený o odpovědnosti panovníka za osud celé země a národa. Svým textem se rozhodl historickými argumenty přimět českou šlechtu ke zvýšení aktivity proti cizí nadvládě, celou kroniku prostupuje silné vlastenecké cítění. Hned v úvodu si klade za cíl zpracovávat domácí příběhy a omezit tak tehdy oblíbená vyprávění cizích rytířských osudů. Na mnoha místech vybízí k odporu k cizím škodlivým vlivům a módám (turnajům, dvorským slavnostem, odívání apod.), zamítá sňatky českých feudálů s cizinkami a výchovu jejich dětí podle cizích vzorů nebo v cizině. V tomto směru je kronika předkládána jako důkaz, že dějiny nacionalismu nepočínají až 18. stoletím.
Historik Tomáš Edel uvádí, že autorem kroniky je johanitský komtur Jindřich z Varnsdorfu.
[editovat] Zdroje a obsah
V úvodu autor vypočítává zdroje, ze kterých vycházel. Nejvýše hodnotí dnes neznámou kroniku z Boleslavi, ze které hodně čerpal. Zřejmě šlo o nedochovaný opis Kosmovy kroniky, z níž přejal mnoho informací a pověstí, např. O Libuši, O Přemyslovi. Dále autor čerpal z latinské legendy O svatém Václavovi a svaté Ludmile a z ústního podání kmenových, místních a erbovních pověstí. Pojednává o erbech českých šlechticů a o vývoji erbu českého panovníka od kotle, orlice a jednoocasého lva až ke lvu dvouocasému.
Kronika obsahuje celkem 106 kapitol. Na začátku líčí stavbu babylónské věže, následující boží trest, zmatení jazyků a rozchod lidí do různých částí světa. Pokračuje chronologicky řazenými příběhy z historie Čech počínaje osídlením našeho území praotcem Čechem, pověstmi o Libušině proroctví, o Přemyslu Oráčovi a o Dívčí válce. Končí v období vlády Jana Lucemburského v roce svého dopsání (1314), existuje ale i několik pozdějších dodatků (zejména z let 1315 a 1316), které však patrně nenapsal původní autor.
[editovat] Styl a jazyk
Zpracování jednotlivých příběhů je soustředěné, charakteristika postav vyplývá z jejich jednání. Úvahy, rady a kritiky autorovy nejsou samoúčelné, ale vyplývají a prolínají se s vyprávěným dějem. Tvůrce stále myslí na čtenáře, promlouvá prostě, volí přiléhavá přirovnání, nevyhýbá se lidovým výrazům a rčením. Používá bezrozměrového verše o proměnlivém počtu slabik a blíží se tak hovorové řeči. Pro tyto vlastnosti se první česky psaná kronika stala ve všech dobách velmi populární a její význam je trvale aktuální.
[editovat] Vypravování o Oldřichovi a Boženě
Český šlechtic dá přednost české selce Boženě před německou šlechtičnou (kvůli šíření němčiny, německé děti atd.)
"Kníže český Oldřich času jarního, chtě sobě a svým služebnikům kratochvíl učiniti, šel do lesův. I přihodilo se dne jednoho, když se z lovu navracoval a jel skrze jednu ves, jížto jméno bylo Opučna. I uhledal prostřed vsi, ana stojí u studnice dívka velmi krásné postavy, praní šatu nechavši, tvář svou na kníže a jeho služebníky obrátila. I řekl jest kníže svým služebnikům: věřte mi jistě, že jest toto div nemalý, že tata véska velmi chatrná mohla takové krásné stvoření uroditi. Optejte se jí prosím vás, které jest její jméno. To oni když jsou učinili, ochotnou tváří odpověděla řkúc: Jest mé jméno Božena; obrátiv se kníže k svým služebníkům řekl: Jistě vám pravím, že tato Božena bude má žena. Druhého dne kníže, povolav k sobě vladyk znamenitějších, rozkázal jim jeti do vsí, tu kdež jest stála děvečka peroucí; a oni přijevše do Opučné, ptali se obyvatelův řkouce: Včera, když kníže pán náš jel skrze tuto ves, která jest dívka mající na sobě čechel stála u studnice peroucí jenž má jméno Božena? A oni řekli: Dcera Domarodova, souseda našeho, a povolavši jí, jim ji ukázali. Kteřížto opověděvše se Domarodovi otci jejímu a Samoborce její mateří, a vůli knížete oznámivše na dvůr knížete do Postoloprt přinesli, a že se zalíbila knížeti perouc, té vsi dali jméno Perúc. Ženy pak poctivější oblékly jsou ji v roucho, kteréž kněžnám náleží, a před Oldřicha ji přivedly a on pojav ji za ruku, hned s ní před kněze předstoupil a tu hned vstoupil v svatý stav manželský."
[editovat] Některá knižní vydání
První vydání tiskem pořídil roku 1620 Pavel Ješín z Bezdězce. Po porážce na Bílé hoře byla většina výtisků zničena a kronika upadla na čas v zapomnění. Znovu vyšla až roku 1786 nákladem Františka Faustina Procházky, jednoho z prvních obrozeneckých buditelů. Kronika se tak znovu dostala do širšího oběhu a jistě zapůsobila na upevňující se národní vědomí.
V roce 1892 kroniku podle rukopisu Cambridgeského vydala Česká akademie. V roce 1920 byla kronika přepsána v novém jazyce Václavem Flajšhansem. V roce 1947 vyšla kronika v prozaické formě, do které ji převedl a upravil Milan Maralík. V roce 1977 bylo vydáno další novočeské přebásnění od Marie Krčmové a Hany Vrbové. Poslední novočeský překlad (přebásnění) vydala Marie Bláhová, Kronika tak řečeného Dalimila, orig. přel. Marie Krčmová, přebásn., dosl. k překl. naps. a slovníček starších jmen a výrazů sest. Hana Vrbová. Paseka, 2005. V roce 2006 byla vydána Národní knihovnou v Praze barevná kopie nově nalezeného iluminovaného zlomku Dalimilovy kroniky v latině.
[editovat] Latinský překlad
Dne 17. března 2005 na aukci v Paříži získala česká Národní knihovna cenný fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky za 339 000 eur. Zakoupený spisek je podle odborníků nejvzácnějším bohemikem, jaké se na trhu objevilo v posledních nejméně osmdesáti letech. Obsahuje 24 bohatě ilustrovaných stránek o formátu přibližně A5. Pochází zřejmě ze třicátých nebo čtyřicátých let 14. století.
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- Šťastný, Radko. Tajemství jména Dalimil. 1. vyd. Praha : Melantrich, 1991. – 345 s. : fot., bibliografie, frontispis, angl. a něm. resumé. ISBN 80-7023-072-X
[editovat] Externí odkazy
- Text kroniky
- Digitální kopie manuskriptu k listování na monitoru
- Informace o latinském překladu
- Pravděpodobný autor na www.e-stredovek.cz
- Dalimilova kronika
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
