Boje v Indickém oceánu za 2. světové války
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek z oblasti historie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Obsah |
[editovat] Směr Cejlon
Japonská agrese začala 7. prosince 1941. Hlavním cílem bylo dobytí několika důležitých území ovládaných Spojenými státy, Velkou Británií a Nizozemskem, jako například Filipíny, Indonésii, Hongkong, Malajsii a některé ostrovy v Pacifiku, jako například Wake či Guam.
V rámci zajištění západního křídla obrany Japonska bylo třeba obsadit ostrovy Andamany a Nikobary v Indickém oceánu. Z těchto ostrovů navíc britské letectvo mohlo ohrožovat japonské jednotky v Barmě. V druhé polovině března 1942 byly Andamany a Nikobary obsazeny japonskými silami.
Byl tu však dále ještě Cejlon. Britové užívali Cejlon jako leteckou a námořní základnu, kotvilo zde britské Východní loďstvo. Nejvýznamnější byly přístavy Kolombo na západním pobřeží ostrova a přístav Tirinkumalí na východním pobřeží Cejlonu. Na Cejlonu bylo také několik letišť: u Kolomba bylo letiště Ratmalana a u Tirinkumalí bylo letiště China Bay. Další menší letiště bylo na jihu v Minneriya.
Úkolem napadnout Cejlon byl pověřen 1. úderný svaz admirála Čúičiho Naguma. Jeho úkol byl jasný: leteckými útoky na přístavy Kolombo a Tirinkumalí zničit nebo vypudit britské Východní loďstvo z Indického oceánu, aby nemohlo ohrozit japonské impérium, které si v této době Japonci „budovali“.
Nagumovo loďstvo se skládalo z 1. divize letadlových lodí (Akagi a Kaga pod Nagumovým osobním velením, Akagi byla jeho vlajkovou lodí; této operace se účastnila ale pouze Akagi, protože Kaga byla poškozená), 2. divize letadlových lodí (letadlové lodi Hirjú a Sorjú pod velením kontradmirála Tamona Jamagučiho) a 5. divize letadlových lodí (Šókaku a Zuikaku pod velením kontradmirála Čuičiho Hary).
Pro ochranu letadlových lodí k Nagumovu loďstvu patřila 3. divize bitevních lodí (velitel viceadmirál Guniči Mikawa) s bitevními loděmi Kongó, Haruna, Kirišima a Hiei, dále 8. divize křižníků (velitel kontradmirál Hiroaki Abe) s těžkými křižníky Tone a Čikuma a 1. eskadra torpédoborců (velitel kontradmirál Sentaro Omori) s 9 torpédoborci a lehkým křižníkem Abukumou. Nagumo potřeboval bitevní lodě také pro případ, že se střetne s britskými hladinovými plavidly, takže by je s bitevními loděmi mohl napadnout. Kvůli zásobování plulo s Nagumem ještě 6 tankerů a 3 doprovodné torpédoborce.
Ve stejnou dobu měl v Indickém oceáně operovat i Malajský svaz admirála Džisaburo Ozawy. Jeho svaz se skládal z lehké letadlově lodě Rjúdžó, těžkého křižníku Čókai (vlajková loď Ozawy), lehkého křižníku Sendai a 4 torpédoborců a 7. divize křižníků (těžké křižníky Kumano, Suzuja, Mikuma a Mogami; velitel admirál Kurita). Jeho úkolem bylo napadat a ničit spojenecké obchodní lodě u východního pobřeží Indie v Bengálském zálivu a napadat indické přístavy.
[editovat] Obrana Cejlonu a britské Východní loďstvo
Do února 1942 byla obrana ostrova zajišťovaná pouze britským Východním loďstvem. V únoru a březnu přišly nějaké letecké posily. Na začátku dubna 1942 byla na Cejlonu 803. a 806. stíhací peruť, obě vyzbrojené stíhačkami Fulmar Mk.II. Pak ještě 788. bombardovací peruť vyzbrojená dvouplošnými Fairey Swordfish, 30. stíhací peruť na letišti v Ratmalana a 261. a 273. stíhací peruť na China Bay vyzbrojená zastaralými dvouplošníky typů Seal, Vildebeest a několika letounů Fulmar Mk.I a Mk.II. Dále zde byly další letecké jednotky, například 11. bombardovací peruť, která zasáhla do bojů vyzbrojená blenheimy, do bojů zasáhli také letci z 258. peruti.
Velitelem britského Východního loďstva byl nejprve viceadmirál Layton, který se ale v březnu 1942 stal velitelem britských sil na Cejlonu a velitelem Východního loďstva se tak nakonec 26. března 1942 stal viceadmirál sir James Somerville.
Východní loďstvo disponovalo 3 letadlovými loděmi, z nichž byly Indomitable a Formidable moderní, zatímco třetí letadlová loď Hermes byla starší. Jejich letecká síla nebyla příliš silná (ve srovnání s Japonci). Na Hermesu bylo 12 Swordfishů a žádné stíhačky, na Formidable bylo 16 stíhaček typu Martlet II a dvě perutě Albacorů a na Indomitable bylo 37 stíhaček (16 Martletů II, 12 Fulmarů a 9 Hurricanů), útočnými a pátracími letouny byly Swordfishe a Albacory.
Loďstvo se dále skládalo z 5 bitevních lodí (Warspite, Resolution, Ramillies, Royal Sovereign a Revenge; moderní lodí však byl jen Warspite, ostatní byly zastaralé a pomalé), dále ze 2 moderních těžkých křižníků (Dorsetshire, Cornwall), 5 lehkých křižníků (Enterprise, Emerald, Caledon, Dragon a holandský křižník Van Heemskerck), 16 torpédoborců, z nichž jeden byl nizozemský a jeden australský (některé torpédoborce však byly staré a pomalé a účastnily se už i 1. světové války) a 7 ponorek. Britové měli navíc základnu na atolu Addu v souostroví Maledivy, o které ovšem Japonci nevěděli.
[editovat] Útok se blíží
28. března britské zpravodajská služba varovala Somervilla, že Japonci zaútočí 1. dubna na Cejlon.
Somervill potom svoje loďstvo rozdělil na dva svazy. Svaz A, kterému osobně velel, se skládal z rychlejších a modernějších lodí: bitevní loď Warspite, letadlové lodě Indomitable a Formidable, těžké křižníky Dorsetshire a Cornwall, lehké křižníky Emerald a Enterprise a 6 torpédoborců. Svaz B, pod velením admirála Willise, se skládal z ostatních lodí a nalézal se u Tirinkumalí a v oblasti atolu Addu.
Podle Somervillova plánu měl svaz A zůstat za dne mimo dosah Japonců, v noci se měl přiblížit k japonskému loďstvu a ve dne pak britský admirál hodlal zaútočit svými letadly na japonský svaz.
Nagumo vyplul se svým loďstvem 26. března z Kendari na Celebesu. Měl v plánu 5. dubna napadnout Kolombo a 9 dubna Tirinkumalí.
Prvního dubna vyplul Ozawa s Malajským svazem z Barmy. Několik dní křižoval mezi ostrovy Nikobary a Andamany a čekal, až Nagumo zaútočí. Potom měl Ozawa vpadnout do Bengálského zálivu.
Somervillův svaz A byl na moři od 31. března a nacházel se jižně od Cejlonu. 2. dubna se však Japonci stále ještě neobjevovali. Admirál Somervill si tak myslel, že Nagumo zřejmě nepřipluje nebo chystá nějakou lest, a tak se svaz A vracel na atol Addu. Somervill pak 3. dubna poslal křižníky Dorsetshire a Cornwall do Kolomba.
Před polednem 4. dubna nalezla Nagumův svaz průzkumná Catalina. Sice odstartovalo několik japonských stíhaček, které Catalinu sestřelily, pilot však dokázal poslat zprávu o nalezení japonského svazu. Když Somervill zprávu obdržel, vyplul se svým svazem z Addu. Bylo však ale pozdě, britské loďstvo nestihlo připlout včas (což bylo možná i jeho štěstím).
[editovat] Útok na Kolombo
V 6.00 ráno v neděli 5. dubna odstartovala z Nagumových letadlových lodí první vlna letounů. Velel jí fregatní kapitán Micuo Fučida (velel i první vlně při útoku na Pearl Harbor). Jeho formace se skládala z 54 střemhlavých bombardérů typu Ajči D3A (ve spojeneckém kódu zvaný Val) a 90 výškových bombardérů typu Nakadžima B5N (ve spojeneckém kódu zvaný Kate) a stíhací ochranu zajišťovalo 36 stíhaček typu Micubiši A6M (ve spojeneckém kódu zvaný Zero).
Velitel kolombské základny sir Geoffrey Arbuthnot se díky zpravodajské službě včas dozvěděl o hrozbě bezprostředně se blížícího útoku a nařídil, aby z přístavu odpluly všechny lodě. Ale i tak když japonské letouny přiletěly, v přístavu ještě několik obchodních a válečných lodí kotvilo.
Nagumo tentokrát neudělal chybu jako v Pearl Harboru a nařídil, aby kromě lodí bylo bombardováno i přístavní zařízení a letiště. Britská obrana však tentokrát byla připravena odrazit útok, ne jako tomu bylo v PH.
Ještě než došlo k náletu, odstartovalo z Cejlonu několik Catalin, aby sledovalo nepřátelský svaz. Jedna v 6.48 našla a ohlásila přítomnost bitevní lodě a dvou křižníků, druhá Catalina v 8.30 ohlásila dvě bitevní lodě, dva křižníky a několik torpédoborců. Letadlové lodě zatím nebyly objeveny.
V 7.32 přiletěla k Cejlonu skupina Zer a napadla 6 Swordfishů (ze 788. peruti), které zrovna letěly z Tirinkumalí do Kolomba. Všech 6 dvouplošníků bylo brzy sestřeleno (jejich piloti dokonce japonská Zera ze začátku pokládali za Hurricany). V té době z letiště Ratmalana a Raceciurse odstartovalo na 21 Hurricanů II B, 9 letadel Mk II B, 5 Mk I a 6 Fulmarů. Došlo tak k těžkému souboji stíhačů. Projevila se však větší zkušenost japonských pilotů a lepší vlastnosti japonských Zer. Během těchto soubojů pálilo po Japoncích i britské protiletadlové dělostřelectvo. Britové sice sestřelili asi 7 japonských stíhaček, sami jich však ztratili asi 21 (z toho dvě mohly být opraveny).
V 7.56 se objevily první japonské bombardéry. Cílem střemhlavých Valů byly přístav, nádrže, dílny a letiště a výškové bombardéry Kate napadly lodě. V přístavu však nebyly žádné velké lodě, a tak Japonci potopili jen torpédoborec Tenedos a pomocný křižník Hector a poškodili nákladní loď Benledi a zásobovací loď ponorek Lucia. Britové sestřelili asi 5 bombardérů.
Nálet skončil asi v 8.35. Kromě potopení nebo poškození již zmiňovaných lodí byly poškozeny přístavní dílny, zatímco letiště Ratmalana bylo poškozeno jen lehce. Britové se pokusili o protiútok s 10 Blenheimy, které odstartovaly v 8.30. Britské bombardéry však neměly štěstí a Nagumův svaz nenašly.
Na Kolombo měla zaútočit ještě druhá vlna pod vedením korvetního kapitána Egusy, ovšem Fučida hlásil, že už v Kolombu není třeba nic bombardovat.
V 11.00 Japonci objevili těžké křižníky Dorsetshire a Cornwall, které pluly k Somervillovi, aby se připojily k jeho loďstvu. Křižníky byly objeveny průzkumným letounem z japonského křižníku Tone. Následně odstartoval Egusa s 53 střemhlavými bombardéry Val. Ve 13.30 byly těžké křižníky nalezeny.
Britské křižníky se nedokázaly bez letecké ochrany ubránit. Dorsetshire, který byl zasažen asi 17 pumami, se potopil ve 13.48 a Cornwall, který dostal 8 zásahů, se potopil ve 14.00. Z křižníků se podařilo zachránit asi 1100 důstojníků a námořníků, ale na 425 jich zahynulo. Z japonských bombardérů nebyl sestřelen ani jeden.
Admirál Somervill konečně získal zprávu o pěti japonských letadlových lodích, k tomu ale byla ohlášena zkáza křižníků Dorsetshire a Cornwall, proto se Somervill raději vyhýbal střetu s Japonci. Chtěl udeřit v noci, kdy Nagumo nemohl nasadit svá letadla. K boji však nakonec nedošlo. Somervill se navíc domníval, že Japonci hodlají napadnout atol Addu (o této základně však Japonci stále nic nevěděli), a tak radši odplul k jeho blízkosti pro případ, že by se sem Nagumo vydal.
Japonský admirál zatím odplouval od Cejlonu, doplnil palivo z tankerů a pak plul k východnímu pobřeží ostrova. Jeho cílem bylo podle plánu 9. dubna napadnout Tirinkumalí.
Ozawův Malajský svaz mezitím nerušeně útočil na lodní dopravu v Bengálském zálivu. Od 5. do 9. dubna zde Ozawa potopil na 23 dopravních lodí s tonáží 112 312 brt. Ve stejné době operovalo několik japonských ponorek u západního pobřeží Indie. Ponorky I-3, I-5, I-6 a I-7 potopily celkem 5 lodí se 32 404 brt.
[editovat] Útok na Tirinkumalí
V poledne 8. dubna britský průzkum zjistil přítomnost Nagumova svazu, který se blížil k Tirinkumalí. Bylo proto opět hned nařízeno, aby z přístavu odpluly všechny lodě. Ráno 9. dubna z přístavu odplul i Hermes doprovázen torpédoborcem Vampire, korvetou Hollyhock a jednoho tankeru a depotní lodě.
V 6.00 ráno 9. dubna, kdy byl Nagumův svaz vzdálen od Tirinkumalí na 100 mil, začaly startovat letouny k útoku na přístav Tirinkumalí a letiště China Bay. První vlně velel opět Fučida. Jeho formace se skládala z 91 výškových bombardérů Kate a 38 stíhaček Zero. Fučida měl za cíl přístavní zařízení, loděnice, skladiště a letiště. Lodě v přístavu chtěl Fučida nechat druhé vlně valů, které měl opět velet Egusa.
První Zera se nad Cejlonem u Tirinkumalí objevily v 7.00, bombardéry pak v 7.30. Fučida byl přivítán prudkou protiletadlovou palbou a odstartovalo několik stíhaček (asi 17 Hurricanů a 6 Fulmarů). Ve vzdušných soubojích se Japoncům podařilo sestřelit asi 8 britských stíhaček, sami ztratili asi 4. Britové pak sestřelili 2 bombardéry a další poškodili.
Britové se opět pokusili o protiútok. Devět Blenheimů objevilo v 10.48 Nagumův svaz a napadlo letadlovou loď Akagi. Japonští námořníci byli dokonale překvapeni, naneštěstí ani jedna puma Akagi nezasáhla. Bylo sestřeleno 5 britských bombardérů.
Fučidova formace způsobila velké škody na přístavních zařízeních, ale stále zde zůstávalo několik britských lodí. Proto Fučida informoval Nagumu, aby vyslal druhou útočnou vlnu, která by ty lodě zničila.
V 7.55 ale byla objevena japonským průzkumným letounem (z bitevní lodi Haruna) britská letadlová loď Hermes se svým doprovodem. Tak dostal Egusa za úkol Hermes a jeho doprovod potopit. Brzy nato odletělo na 95 letounů Egusovy formace.
Britské lodě byly Egusovými letouny objeveny asi v 10.23. Hermes neměl žádnou vzdušnou ochranu (bombardéry byly ještě předtím ponechány na Cejlonu) a protiletadlové zbraně nedokázaly odvrátit katastrofu. Hermes, několikrát zasažený, se asi v 10.55 potopil. Zahynul jeho kapitán, s ním dalších 18 důstojníků a asi 300 námořníků. Tak se japonským pilotům podařilo potopit první nepřátelskou letadlovou loď od začátku války. Podobně byly potopeny lodě jeho doprovodu. Z Cejlonu sice odstartovalo několik britských stíhaček, aby pomohly napadeným lodím, nestihly však přiletět včas.
Japonské bombardéry z Egusovy formace dále narazily na další lodě. Potopily tanker British Sergeant a norskou loď Norviken, unikla pouze nemocniční loď Vita. V tom se na scéně objevily britské Fulmary. Byly sestřeleny asi 2 Fulmary, zatímco Japonci ztratili asi 4 bombardéry.
Odpoledne 9. dubna admirál Nagumo nařídil odplout z Indického oceánu a vrátit se zpět do Japonska. Ozawův Malajský svaz zůstával v Indickém oceánu do 11. dubna, kdy se i on vrátil do Japonska.
[editovat] Důsledky japonských útoků
Britský ministerský předseda Churchill o tom napsal: „Japonský úspěch a síla v námořním leteckém válčení jsou hrozivé. V Siamském zálivu byly během několika minut torpédy potopeny dvě z našich nejdůležitějších lodí. Nyní byly zničeny zcela jinou metodou dva naše důležité křižníky – střemhlavým bombardováním. Něco takového se v konfliktu s Němci a s Italy ve Středomoří neobjevilo. Pohyb Východní flotily v blízkosti Cejlonu se pro ní stane hlavní pohromou. Japonci získali kontrolu nad Bengálským zálivem a ve vhodné chvíli mohou získat nadvládu nad vodami kolem Cejlonu. Dostupné britské letouny byly proti nepřátelským v menšině a proti opakovaným útokům ze vzduchu, prováděným ve velkém měřítku, je ochrana z letadlových lodí a z lodí samotných neefektivní. Tak tomu bylo i v případech zničení Dorsetshire a Cornwallu.“
Churchill žádal amerického prezidenta Roosevelta o pomoc a odpovědí bylo posílení letecké síly spojenců v Indii.
Poškozené přístavy Kolombo a Tirinkumalí byly sice brzy opraveny a ztracené letouny a piloti byli brzy nahrazeni, britské velení však ale poznalo, že Cejlon je příliš vysunutou a těžko udržitelnou základnou. Bylo proto rozhodnuto stáhnout Východní loďstvo k pobřeží Afriky a pro Japonce již nebylo hrozbou.
Britské loďstvo ztratilo starý Hermes, horší však byla ztráta dvou moderních těžkých křižníků, dále byly zničeny dva torpédoborce a několik dalších bojových lodí. Nejhorší byly ztráty obchodních lodí, které způsobil Ozawův svaz.
Nagumo tedy dosáhl, vedle nevelkého ochromení britského Východního loďstva, velkého strategického vítězství. Západní křídlo obrany Japonska bylo zajištěno a japonské námořnictvo se mohlo plně věnovat Tichému oceánu. Navíc se Japoncům podařilo vytlačit Brity z Barmy, takže nebezpečí od západu zatím nehrozilo.
Nagumo sám ztratil kolem 20 letounů a další byly poškozeny. Ztráty však byly brzy nahrazeny.
[editovat] Další japonské akce v Indickém oceánu
Dne 20. dubna Japonci poslali pomocné křižníky Aikoku Maru a Hokoku Maru a ponorku I-30, aby se pokusily vypátrat britské Východní loďstvo, které by potom napadly ponorky 8. eskadry.
Ke konci května Japonci zjistili přítomnost britského loďstva u Madagaskaru. Zde britský svaz F podporoval výsadek v Diego Suarez (Madagaskar byl spravován francouzskými vichistickými vojsky, takže se Britové obávali, že by Japonci tento ostrov obsadili stejně jako Francouzskou Indočínu).
30. května pronikly dvě japonské miniponorky do zálivu Diego Suarez. Podařilo se jim poškodit bitevní loď Ramillies a potopit tanker s tonáží 7 000 brt. Ani jedna miniponorka se však zpátky domů nedostala. Jedna zmizela, druhá ztroskotala a posádka byla zastřelena, když se nechtěla vzdát Britům.
Pomocné křižníky Aikoku Maru a Hokoku Maru potom operovaly ve střední části Indického oceánu a potopily nebo zajaly 3 lodě s tonáží 21 051 brt. Ponorky 8. eskadry napadaly spojeneckou dopravu u pobřeží Afriky. Jelikož zde nebyl ještě zaveden konvojový systém a protiponorková obrana ještě nebyla plně účinná, japonské ponorky dosáhly značných úspěchů, potopily 22 lodí s celkovou tonáží 99 068 brt.
Pomocné křižníky Hokoku Maru a Aikoku Maru po své první plavbě odpluly do Penangu, aby doplnily palivo, a pak se vydaly zpět na Indický oceán.
Konec řádění křižníku Hokoku Maru nastal 11. listopadu 1942. Toho dne vyplula z Austrálie holandská cisternová loď Ondina (kapitán Willem Horsman) v doprovodu indické minolovky Bengal (kapitán William Wilson) na základnu Diego Garcia v Čagoském souostroví (Indický oceán, jižně od Indie). Někdy v půli cesty narazily spojenecké lodě na japonské pomocné křižníky Aikoku Maru a Hokoku Maru a za chvíli vypukla nerovná bitva.
Bengal s dělem ráže 76 mm a Ondina se zastaralým dělem ráže 102 mm na jedné straně, na straně druhé japonské pomocné křižníky s několika děly ráže 140 a 152 mm. Po chvíli boje byl Hokoku Maru zasažen (zřejmě granátem z Bengalu) a náhle začala vybuchovat munice. Křižník za chvíli začal hořet a brzy se potopil. Druhý křižník Aikoku Maru potom poškodil Bengal a Ondinu a potom odplul.
Ondina a Bengal byly sice poškozeny a byly velké ztráty na životech, nakonec se však dokázaly dostat do bezpečí.
[editovat] Konec japonských operací na Indickém oceánu
Japonci se už o Indický oceán příliš nestarali, bylo to pro ně vedlejší bojiště a stále více se zabývali Tichým oceánem, kde bylo třeba zastavit postup Američanů a jejich spojenců. Navíc se v Indickém oceánu v říjnu objevily německé ponorky, které Indický oceán „převzaly“.
[editovat] Externí odkazy
- Zkáza svazu „Z“ na Palba.cz
- Operace člunů XE proti Singapuru na Palba.cz
