Bitva o Vukovar
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bitva o Vukovar | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Občanská válka v Jugoslávii | |||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
| Chorvatsko | Socialistická federativní republika Jugoslávie | ||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Blago Zadro | generál Mladen Bratić | ||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 2 300 mužů | až 36 000 mužů | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 921 padlých vojáků, 1 527 zajatých, nezjištěné materiální ztráty | 1 103 padlých vojáků, 110 tanků a bojových vozidel, 2 letadla | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Bitva o Vukovar byla jednou z největších bitev občanské války v Jugoslávii, při bojích v Chorvatsku (chorvatsky Domovinski rat, srbsky Рат у Хрватској), kde se střetly chorvatské a jugoslávské síly.
Během roku 1991, když Chorvatsko získalo nezávislost a prohlásilo se "státem Chorvatů", se jeho politika začala orientovat na budování národní celistvostí ve svých hlavních centrech a městech. Bohužel, to mělo za následek, že v roce 1991 bylo spousta srbských obyvatel vyháněna ze svých území a terorizovaná chorvatských obyvatelstvem. Od července 1991 začalo soustavné vraždění srbských obyvatel i v širším okolí Vukovaru. Před zahájením operace jugosdlávské armády požádal Bělehrad Evropskou unii, o zprostředkování jednání, ovšem bezvýsledně. Před boji bylo z města evakuováno přes 6 tisíc chorvatských žen, dětí a starých osob, Srbům evakuace nebyla povolena. Slobodan Miloševič dal povel k útoku na Vukovar s tím, že musí chránit srbské obyvatelstvo. V té době ve Vukovaru měl kolem 45 000 obyvatel z čehož bylo 47 procent Chorvatů a 32 procent Srbů. Většina Srbů v době bojů Vukovar opustila a začala noční můra pro zdejší zůstavší obyvatele.
Bitva probíhala na podzim roku 1991. Během několika měsíců bojů Chorvati město ztratili, pro Jugoslávskou lidovou armádu (JNA) to ale bylo vítězství velmi těžce vybojované. Došlo k rozsáhlé devastaci města a masakrům civilního obyvatelstva. Tato bitva patří k nejrozsáhlejším v celé válce za nezávislost Chorvatska a často je na ni poukazováno jako na selhání mezinárodních společenství.
Vlastní bitva začala po dělostřeleckém a leteckém ostřelování srbskou pozemní ofenzívou 25. září 1991. Tento první útok byl Chorvaty odražen. Při další týden trvající ofenzívě v říjnu bylo město obklíčeno, což Srby stálo ztrátu několika desítek bojových vozidel. Materiální situace obránců se poté rychle zhoršovala, zvláště po neúspěšném pokusu o průlom na konci října. Naopak srbské útvary obsadily 1. listopadu obec Marinac, čímž definitivně uzavřeli kruh kolem chorvatských obránců.
V dalších dnech JNA dobyla Lužac a 11. listopadu také Bogdanovci. Zbylí obránci byli rozštěpeni a stísněni v centru města a předměstí Borovo naselje. Vzhledem k beznadějné situaci se zbytky chorvatských jednotek pokusily probít z města na západ po malých skupinách na vlastní pěst. Podařilo se to však jen velmi malému počtu, celá skupina vojsk obklíčených v Borovu byla zajata a vojáci převezeni do zajateckých táborů v Srbsku. Po bojích zbyly z města jen rozvaliny. Při dobytí města hrály vedle útvarů JNA důležitou roli také polovojenské jednotky Srbské dobrovolnické gardy Željka Raznatoviće, zvaného Arkan.
Město zůstalo pod kontrolou Srbů po celou dobu občanské války, až v roce 1998 bylo mírovou smlouvou převedeno pod záštitou OSN pod rámec Chorvatska.
