Benjamin Klička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Benjamin Klička (vl. jménem Benjamin Fragner) (20. listopadu 1897, Praha - 26. prosince 1943, Praha) byl český lékař a spisovatel.

Silný psychologický zřetel, vycházející z původního povolání lékaře, vztah k soudobému životu, demokratická sympatie s prostým člověkem a odhalování třídních rozporů určují a prostupují celým dílem Benjamina Kličky. Svět jeho prací je velice pestrý, od knížek humoristického ladění a bizarní novely o sexuálním zločinci, přes románový protifreudistický pamflet a dětské knížky dozrává k sociálním románům s přídomkem „čistá epika“, v nichž se nejčastěji rozepisoval o svém současníkovi, o střetu čestných lidí s komplikovanou dobou. Na počátku této tendence stojí vydání osobité románové novely Divoška Jája (1925), která exotičností látky odpovídá požadavkům poválečného umění. Příběh černošského děvčete v Paříži odhaluje vlivy demoralizované společnosti na čistou a naivní duši primitiva. Hlavní hrdinka, popleněná a uražená, vytržená ze svého domova v Africe neztrácí svou lidskou důstojnost a symbolizuje tak poslání, které překračuje meze jednoho života a stává se podobenstvím a výzvou. Námětově výjimečný je i román o soužití a psychické katastrofě siamských dvojčat Bobrové (1930), konfrontující v psychologické sondě dobré a špatné stránky člověka. O rok později vychází Brody, román se zesíleným sociálním aspektem o nerovném , ale nemarném boji hrstky lidí proti expanzi moderního kapitalisty. V jednotlivých dílech románové trilogii Generace (Jaro generace, 1928; Jedovatý růst, 1932; Na vinici Páně, 1938) sleduje na zkušenostech jedné generace historii společenského vývoje a její morální rozvrat za války i v poválečných letech. Demoralizující účinky hospodářské krize 30. let dokumentuje román Ejhle Občan! (1934), když na pozadí příběhu vesnického prosťáčka, hledajícího uplatnění v Praze, sleduje, jak se lidé odlidšťují ve světě sužovaného nezaměstnaností. Poslední román, Do posledního dechu (1936), se snaží ukázat východisko z hospodářské krize kolektivní prací. Hlavní postava, zápasící s bezohlednou dravostí prostředí i nevyléčitelnou nemocí a vytvářející okolo sebe jakousi rezervaci dobrých, dokládá Kličkovo úsilí vytvořit příkladného hrdinu, charakterního, aktivního a schopného oběti pro společné dílo a plní tak požadavky socialistického realismu.