Beda Venerabilis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Náhrobek Bedy v Durhamské katedrále

Beda Venerabilis, známý také pod českým jménem Beda Ctihodný byl benediktinský mnich, jeden z nejvýznamnějších učenců na přelomu 7. a 8. století.

Narodil se roku někdy mezi lety 672-673 na území wearmoutského kláštera v Northumbrii na severovýchodě Anglie. Od sedmi let byl vychováván v benediktinském klášteře ve Wearmouthu. V tomto klášteře se nalézala vynikající sbírka římských a galských rukopisů, které Bedovi umožnily, aby se stal jedním z velkých učenců 7. a 8. století. V roce 682 s několika mnichy přešel do nově otevřeného, 11 km vzdáleného kláštera v Jarrově. V tomto novém středisku mnišského života strávil Beda téměř celý život.

Již v 19 letech získal jáhenské svěcení, ale kněžské přijal až ve 30 letech roku 702. Vzorně plnil základní povinnosti řeholního života, ale krom nich a modlitby všechen ostatní čas věnoval studiu, vyučování a psaní. Studoval hlavně ve dne a v noci se modlil. Byl velmi vytrvalý a tak během svého života vykonal velmi mnoho.

Jako jáhen začal psát gramatická a literární díla. Většinou latinsky, ale některé spisy i v lidové řeči. Jeho všestranné vědomosti se promítly i do jeho děl. Najde se v nich matematika, zeměpisné i dějepisné znalosti, rovněž astronomie a přírodní vědy, zabýval se řečnickými spisy i básněmi. Ovládal řečtinu a hebrejštinu. Psal výklad Písma svatého a vyzdvihoval jeho věroučný i mravoučný smysl. Využíval také práce církevních otců. V jeho písemnostech převládala teologická díla s padesáti homiliemi, jenž mu získaly jméno Ctihodný. Některá díla se týkala hlavně věrouky a mravouky. S profesionální svědomitostí psal ale i dějiny církve v Anglii. Jeho "Historia Ecclesiastica Gentis Anglorum" v pěti knihách mu vysloužila i přezdívku "otec anglických dějin". Napsal také životopisy svatých ve formě osobitého martyrologia.

Bedovým nejdelším pobytem mimo klášter v Jarrově byla asi v r. 734 doba strávená přednáškami na vyšší klášterní škole v Yorku, kam byl pozván bývalým žákem, opatem a arcibiskupem Egbertem.

O velikonocích r. 735 těžce onemocněl a i přes problémy s dýcháním se zúčastňoval řeholních modliteb a snažil se pokračovat i ve psaní. Zemřel o svátku Nanebevstoupení Páně s chvalozpěvem na rtech: "Sláva Otci i Synu i Duchu sv. …"