Arpádovci
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arpádovci byli původní uherskou panovnickou dynastií, která vládla od počátků uherského státu až do roku 1301, kdy zemřel její poslední příslušník Ondřej III.
[editovat] Původ rodu
Za zakladatele dynastie je označován náčelník Arpád († 907), který přivedl koncem 9. století maďarské kmeny do Karpatské kotliny. Arpád pocházel z rodu Turulova, jeho otec byl Almoš.
[editovat] Dějiny rodu
Po smrti Arpáda stanul v čele maďarských kmenů jeho syn Zoltán (907-948), který vládl v letech 907 až 948. Zoltán pokračoval v otcových výbojích, hlavně na západ.
Za vlády Zoltánova synovce Fajsze 948 až 955 byli Maďaři poraženi v bitvě na Lechu.
Zoltánův vnuk Géza I. 972 až 997 přijal s celou rodinou křest a sjednotil maďarské kmeny pod jedinou vládou.
Jeho syn Štěpán I. 997 až 1038 toto sjednocení dokončil. Využil příznivé situace v evropské politice, zabezpečil si podporu císaře Oty III. i papeže Silvestra II. a díky jim získal roku 1000 královskou korunu a založení arcibiskupství v Ostřihomi. Štěpán se stal prvním králem, který byl kanonizován.
Po smrti Štěpána, který nezanechal mužského potomka, se situace pro Uhry nevyvíjela příznivě. O nástupnicví se strhl boj mezi Štěpánovým synovcem Petrem (vládl v letech 1038 až 1041, 1044 až 1046), synem jeho sestry Marie a benátského dožete z rodu Orseolo, a mezi stařešinou Samuelem z rodu Aba (vládl v letech 1041 až 1044). Po Abově zavraždění a vyhnání Petra získal trůn Zoltánův prapravnuk Ondřej I.
Vedle Štěpána I. byl jedním z nejvýznamnějších členů rodu Béla IV., který vládl ve 13.století.
