Alois Srdce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Alois Srdce

Alois Srdce (* 25. května 1888, Praha – † 31. ledna 1966) byl významný český knihkupec a nakladatel.

Firma Alois Srdce byla založena jeho otcem v r. 1862 a sídlila původně v někdejším domě První české vzájemné pojišťovny v Praze ve Spálené ulici č. 14, čp. 76. Tam se také Alois Srdce ml. narodil. Po zboření domu firma přesídlila naproti do Spálené ul. č. 19, čp. 92 (po přečíslování č. 21, čp. 92). Alois Srdce ml. se vyučil u plzeňského knihkupce Housera a poté vstoupil do otcovy firmy. Po otcově smrti vedla závod vdova Marie Srdcová. Kromě knihkupectví a nakladatelství se věnovala komisionářství zastupujícímu přes 50 venkovských knihkupců. Zemřela r. 1918. V tomto roce převzal jako třicetiletý firmu Alois Srdce ml. a rozhodl se zrušit komisionářství a věnovat se pouze nakladatelské a knihkupecké činnosti.

Národní knihkupectví a nakladatelství Alois Srdce v roce 1942

Národní knihkupectví a nakladatelství Alois Srdce postupně vstoupilo do povědomí čtenářů kvalitou knižní produkce. Již od samého počátku nakladatelské činnosti se věnoval vydávání kvalitní a nové literatury. Jeho „Kruh četby zábavné a vzdělávací“ redigoval Emanuel z Lešehradu a vycházela zde moderní evropská a česká literatura – mezi jinými Gustav Flaubert, Jiří Karásek ze Lvovic, Otokar Březina, Viktor Dyk, Villiers de l’Isle, Bjørnstjerne Bjørnson, Stephan Mallarmé, Joris Karl Huysmans. Kromě moderních románů a poezie vydává též eseje, povídky, literární studie a filosofické spisy. Významným počinem je zprostředkování děl – Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra a Sigmund Freud – Tři úvahy o sexuální teorii – vydaných v prvních českých překladech. Od roku 1913 zde vychází rovněž revue Literární svět, která informuje o moderní světové literatuře.

V edici humoru „Srdcovy knihy dobré nálady“ , čítající víc než 40 titulů, začal Alois Srdce vydávat nejen autory české (Alarich, Jaroslav Žák), ale i anglo-americké (Jerome Klapka Jerome). Další vydavatelské záměry později znemožnila léta druhé světové války. Vydával rovněž grafické listy a bibliofilské tisky.

Jméno Alois Srdce je rovněž spojeno s klubem moderních nakladatelů Kmen, který vznikl při Svazu knihkupců a nakladatelů ČSR, jehož byl po několik let předsedou.

Alois Srdce dobrou, umělecky hodnotnou literaturu nejen vydával, ale také propagoval a prodával. Čelil přitom silné konkurenci, neboť ve Spálené ulici se v meziválečném období nacházelo šest knihkupectví (Tašek – knihkupectví, Kropáč-Kucharsky – knihkupectví, Šolc-Šimáček – nakladatelství a knihkupectví, Mazač – nakladatelství a knihkupectví, družstvo Česká expedice – knihkupectví).

Činnost nakladatelství a knihkupectví ukončil násilně rok 1949. Alois Srdce – ač vážně nemocen – byl deportován na 15 dnů do bývalého kláštera sv. Jana pod Skalou a závod „z důvodu jeho nepřítomnosti“ znárodněn. Je smutnou ironií, že si tento pobyt musel sám zaplatit. Jeho synové Alois a Miroslav, řádní zaměstnanci tohoto závodu, byli deportováni na půl roku do kladenských hutí, syn Václav – vykonávající vojenskou prezenční službu – byl převelen do proslulých PTP a sedm měsíců pracoval v ostravských dolech.

Alois Srdce je v české knižní historii jedním z průkopníků moderního nakladatelského podnikání. Jeho knihkupectví vystavovalo za svými výlohami pravidelně každý čtvrtek veškerou knižní produkci uplynulého týdne. Tento zvyk pravidelně informovat veřejnost pak převzaly „knižní čtvrtky“ za doby socialismu v Československu. Byl rovněž jedním z mála, kteří i za nacistické okupace měli ve svých výlohách pouze české nápisy.