Šrapnel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šrapnel je označení pro většinou kovové (podle mezinárodního humanitárního práva musí být zjistitelné rentgenem nebo podobnými zařízeními) částice, které odletují od explodujícího objektu, často dělostřeleckého granátu nebo podomácku vyrobené bomby (v tomto případě jsou to obvykle hřebíky nebo kuličky z kuličkového ložiska). Slouží k boji proti živé síle nepřítele.
Název je odvozen ze jména anglického důstojníka dělostřelectva Henryho Shrapnela (1761–1842), jehož pokusy vedly k prakticky použitelným granátům tohoto typu.
Šrapnely nahradily do té doby používané jednoduché střelivo - dělové koule nebo kartáče. Ve výzbroji armád se udržely od začátku 19. století až do konce 1. světové války.
Dále například za války ve Vietnamu používali vrtulníky AH-1 Cobra používali tzv. flešetové rakety, ve kterých bylo větší cca. 1500 zubatých ocelových tyček dlouhých 37 mm. které byli odpalované ve výšce a jejich účinek proti živé síle byl devastující.
