Ájatolláh
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ájatolláh, často přepisováno i jako ajatolláh (persky آیتالله, arabsky آية الله = znamení Alláhovo), je nejvyšší hodností, jaké může v šíitské větvi islámu dosáhnout znalec islámského práva (mudžtáhid). Poprvé byl titul užit pro Hasana al-Hillího (1250–1325), zvaného al-'Allamá („vysoce učený“), ale teprve ve 20. století se stal všeobecně rozšířeným. Většina ájatolláhů působí v Íránu (zhruba 5000), z toho 80 v mocenských strukturách republiky. Obzvlášť vážení ájatolláhové bývají označováni jako „velcí ájatolláhové“.
