Pramen
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pramen je soustředěný přirozený vývěr podzemní vody na zemský povrch. Prameny se podle způsobu vývěru dělí do tří základních typů na sestupné, výstupné a přelivné. Za příznivých hydrogeologických podmínek se od pramene vytvoří vodní tok, který odvádí vyvěrající vodu dále do vodní sítě.
V České republice je pozorovací síť pramenů. U pozorovaných pramenů se provádí měření vydatnosti, teploty a pH. Jednotkou vydatnosti pramenů je l·s−1, při velkých vydatnostech m3·s−1[1]. K měření vydatnosti pramenů se používají objemové a hydraulické metody. Objemové měření vydatnosti je přímé, voda je zachycována do měrných nádob. Hydraulické metody jsou postaveny na základě hydraulických rovnic a empirických vztahů[2].
Podle teploty se rozlišují:
- prameny studené (s průměrnou teplotou nepřesahující 20 °C),
- prameny teplé (s průměrnou teplotou vyšší než 20 °C)[1].
Prameny teplé se dále dělí na:
- vlažné (hypotermální, do 37 °C),
- teplé či teplice (termální, do 50 °C),
- vřídla (termy, přes 50 °C)[1].
V minulosti byly prameny často předmětem lidové úcty; v západním světě byly v pohanských dobách často spojeny s různými bůžky, v dobách křesťanských pak bývaly některé prameny zasvěceny svatým a byly považovány za léčivé.
[editovat] Pitná voda
Pro prameny doopravdy "na počátku toku" se též vžil výraz studánka. V případě, že voda ze zdroje byla pitná, stavěli se různé stříšky na zdrojem ze kterého se pilo, aby se omezil dopad nečistota do vody.
[editovat] Literatura
- ↑ a b c Netopil, Rostislav a kolektiv: Fyzická geografie I. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984. 273 s.
- ↑ Kříž, Vladislav a kolektiv: Hydrometrie. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1988. 176 s.