Legolas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Legolas je postava ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena, Středozemi. Je to elf pocházející z Temného hvozdu. Objevuje se v trilogii Pán Prstenů jako jeden z devíti členů Společenstva prstenu.

Legolas je synem Thranduila, krále Lesních elfů na severozápadě Temného hvozdu, který je zmiňován v Hobitovi jako „král elfů“. Legolas však není jedním z lesních elfů, přestože mezi nimi žil a považoval se za jednoho z nich. Jeho otec totiž původně přišel z Doriathu, oba tedy jsou sindarského původu a součástí menšiny Sindar, která byla vznešenější a moudřejší než Lesní elfové. Stejná situace je i Lothlórienu, kde také vládne menšina Sindar v čele s Galadriel a Celebornem.

Ačkoliv se Thranduil a jeho království objevují v Hobitovi, o Legolasovi tam není ani zmínka. Jeho postava zřejmě nebyla ještě hotova, i když už měl jméno. Existují teorie o tom, že bojoval v Bitvě pěti armád na Ereboru.

Je představen v knize Společenstvo Prstenu, první části Pána Prstenů, při Elrondově radě, kam přichází jako posel od svého otce se zprávou, že Glum utekl. Tolkien ho popisuje jako „cizího elfa v zelené a hnědé“. Na této radě si Legolas sám zvolil být jedním z členů Společenstva Prstenu, které mělo zajistit zničení Jednoho prstenu. Doprovázel Froda od Roklinky až po Amon Hen, kde se společenstvo rozpadlo.

Při sestupu po neúspěšném pokusu Společenstva zdolat průsmyk Caradhras, se vydal napřed, zatímco Aragorn a Boromir prošlapávali cestu sněhem. Na rozdíl od nich se totiž dovedl pohybovat tak lehce, že téměř nezanechával stopy ve sněhu, k čemuž přispívaly i jeho lehké boty. Poté co sestoupili z hory, jejich vůdce Gandalf je zavedl do Morie, staré a nyní opuštěné říše trpaslíků, přestože někteří včetně Legolase si tam nepřáli jít. Předtím než vstoupili do Morie, pomohl ještě odrazit útok Sauronových vlků v Cesmínii. V Morii bojoval proti skřetům a poznal v Durinově zhoubě jednoho z Morgothových balrogů.

Když družina vyšla z Morie již bez Gandalfa, který se ztratil při boji s balrogem, převzal vedení Aragorn a zavedl je do elfí říše Lothlórienu. Legolas byl zpočátku jejich mluvčím, protože se jako jediný mohl domluvit s Galadhrim, kteří strážili hranici.

Uvnitř Společenstva byly třenice mezi Legolasem a trpaslíkem Gimlim vycházející ze starověkých hádek mezi elfy a trpaslíky, které vznikly zbořením Doriathu v prvním věku a uvězněním Gimliho otce, Glóina, do vězení (jak je popsáno v Hobitovi). Přesto všechno vzniklo mezi nimi v Lothlórienu přátelství, když Gimli spatřil a přívětivými slovy pozdravil Paní Zlatého lesa.

Po čase opustila družina Prstenu Lothlórien, ale ne bez darů. Legolas dostal od Galadriel nový luk a všichni byli obdarováni plášti a lembasem, elfským chlebem. Později obdržel Legolas skrz Gandalfa, který se vrátil ze smrti, od Galadriel varování:

„Zelený lístečku, dlouho jsi pod stromem

v radosti přebýval. Varuj se před Mořem!

Jednou jen zaslechneš křik racků na mělčině,

víckrát už srdce tvé ve hvozdě nespočine.“

Při plavbě po řece Anduině sestřelil jedinou ranou létajícího oře nazgûla.

Potom, co Sarumanovi Skurut-hai zabili Boromira a unesli Smíška s Pipinem, začal s Aragornem a Gimlim pronásledovat skřety, jež unesli dva hobity (Frodo a Sam odpluli na druhý břeh a pak pokračovali do Mordoru). Nejprve však pochovali Boromira v lodi, kterou pustili do Rauroských vodopádů. Při pronásledování potkali Rohiry a oživlého Gandalfa, bojovali v bitvě o Helmův žleb a viděli Sarumanův pád v Železném pasu, kde také potkali postrádané hobity. V bitvě o Helmův žleb s Gimlim soutěžil v zabíjení skřetů (Gimli vyhrál o jednoho, zabil jich 42, Legolas 41).

V Návratu krále doprovázel s Gimlim, hraničáři ze Severu a Elrondovými syny Aragorna na cestě mrtvých. Aragorn přemluvil Mrtvé z Černoboru, aby za něj bojovali, a pak je vyslal proti Umbarským korzárům. Legolas se tehdy dostal blízko k moři a když uslyšel racky, vyplnilo se Galadrielino proroctví. Probudila se v něm touha odplout do Valinoru, skrytá v srdcích všech Eldar. Nicméně se z Pelargiru plavil do Osgiliathu a bojoval na Pelennorských polích a u Morannonu a uviděl pád Barad-dûr spolu s koncem Saurona.

Po zničení Jednoho prstenu chvíli pobýval v Minas Tirith a spatřil korunovaci krále Aragorna Elessara králem Obnoveného království a jeho svatbu s Arwen. Později s Gimlim procestoval Fangorn. Šel s otcovým svolením s několika dalšími elfy do Ithilienu, aby obnovil ve svém zbývajícím čase ve Středozemi tamní lesy zdevastované válkou. Zde založil elfí kolonii a stal se jejím pánem.

V Červené knize (psané nejprve Bilbem Pytlíkem, pak Frodem Pytlíkem a pravděpodobně dokončené Samem Křepelkou) je napsáno, že po smrti krále Elessara postavil Legolas v Ithilienu šedou loď a odplul ze Středozemě do Valinoru spolu se svým přítelem trpaslíkem Gimlim.