Hildegarda z Bingenu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatá Hildegard von Bingen nebo Hildegarda z Bingenu (* 16. září 1098 – 17. září 1179) byla německá mystička, přírodovědkyně, lékařka, hudební skladatelka a spisovatelka, členka benediktinskeho řádu a zakladatelka kláštera na Rupertsbergu u Bingenu. S jejím dílem jsou spojené počátky svébytného proudu německé středověké mystiky, tzv. Frauenmystik.
Obsah |
[editovat] Život
Hildegarda pocházela z urozené rodiny z Bermersheimu u Alzey (v blízkosti německého Mainzu, Porýní-Falc) nebo také z Niederhosenbachu (o místo narození se vedou spory). Od dětských let údajně mívala božská vidění. V osmi letech ji rodiče dali do péče kláštera Sv. Disiboda u Bingenu, kde se také ve svých 38 letech stala abatyší. Úřad převzala po smrti Jutty ze Spanheimu, která Hildegardu podporovala a nabádala, aby se svých vidění nebála. Ta v té době ještě nabyla na intenzitě, a Hildegarda o nich začala psát.
Hildegarda během života založila dva nové kláštery. Se svým kázáním procestovala mnoho míst v Německu i jinde v Evropě. Zemřela v požehnaném věku 81 let v Rupertsbergu.
V katolické církvi je považovaná za svatou, i když formálně proces kanonizace neproběhl. Koncem 16. století byla zapsaná do oficiálního seznamu svatých.
[editovat] Dílo
V knize Scivias (Poznej cesty, „Cestyvěz“) najdeme 26 vidění, která se nesou v duchu nábožensko-intelektuálních rozprav, proroctví či dokonce kosmologických úvah. Věnovala se také ženskému principu a jeho odrazům v církevním učení. Jejích spisů si všimli církevní hodnostáři a prohlašovali její vize za skutečné, přestože vůči církvi byla spíše kritická a požadovala její reformu.[zdroj?] Psala také encyklopedická díla a vědecká pojednání; vyvinula speciální jazyk (lingua ignota) pro popis vědeckých termínů. Je autorkou básní a textů zpívaných ženskými hlasy jako gregoriánský chorál. Ty jsou shrnuty v díle Symphonia armoniae celestium revelationum (Symfonie harmonie nebeských zjevení). 77 básní tvoří ucelený liturgický cyklus pro specifické církevní svátky.
Hildegardin osobitý styl zacházení s latinou vycházel spíše z mluvené latiny[1] a byl proto předmětem kritiky ze strany učenců, která vedla k podceňování celého Hildegardina díla.
[editovat] vizionářská díla
- Scivias - nejznámější dílo: 30 vidění ve třech částech (po 6, 7 a 13).
- De operatione Dei
- Liber Vitae Meritorum neboli Liber divinorum operum
[editovat] další spisy
- Ordo virtutum – zřejmě nejstarší známá středověká moralita[2]
- Physica - encyklopedie léčivých bylin
- Causae et curae - encyklopedie znalostí z medicíny
- Symphonia armoniae celestium revelationum - liturgický cyklus básní pro gregoriálnský chorál
[editovat] Odkazy
- ↑ E: Stehlíková: A co když je to divadlo? Praha, 1998, str. 42
- ↑ P. Dronke: Poetic Individuality. In: Annuale Medievale, 13, 1972, str. 45-69
[editovat] na internetu
- http://hildegard.org hildegard.org
- http://gasbag.wz.cz/hvb/virtutum.html (cs) osobní stránka věnovaná Hildegardinu Ordo virtutum
