Albatros D.III
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Albatros D.III | |
|---|---|
 |
|
| Albatros D.III Godwina Brumowskiho vyrobený rakouskou firmou Oeffag na italské frontě v prosinci 1917 | |
| Typ: | stíhací |
| Výrobce: | Albatros Flugzeugwerke |
| První let: | 1916 |
| Zaveden: | 1916 |
| Vyřazen: | 1918 |
| Hlavní uživatel: | Německo Rakousko-Uhersko |
| Výroba: | 1916–1917 |
| Vyrobeno: | 1340 |
Albatros D.III byl velmi úspěšný německý jednomístný dvouplošný stíhací letoun používaný během první světové války německými jednotkami Luftstreitkräfte, ale také rakousko-uherskými Luftfahrtruppen. Vyráběla jej firma Albatros Flugzeugwerke, pro velký zájem a potřebu rychlých dodávek i ve své filiálce Ostdeutsche Albatros Werke (OAW). Letoun byl představen v prosinci 1916. Ačkoli výroba Albatrosů postupně v polovině roku 1917 přešla na typ D.V, D.III se na frontě používal až do konce války. Stal se osobním letounem mnoha německých stíhacích es jako byli Manfred von Richthofen, Ernst Udet, Erich Loewenhardt, Kurt Wolff a Karl Emil Schaeffer. Jedná se pravděpodobně o nejúspěšnějším německý stíhací letoun během Krvavého dubna 1917.
Obsah |
[editovat] Historie
Albatros D.III, podobně jako předchozí typy, byl dílem konstruktérů Roberta Thelena a R. Shuberta. Letoun původně poháněl šestiválcový motor Mercedes D.III o výkonu 160 k (119 kW), se kterým dosahoval rychlosti 160 km/h. Pozdější stroje měly výkonnější Mercedes D.IIIa s výkonem 170 k (127 kW). Výzbroj tvořily dva 7,92 mm synchronizované kulomety LMG 08/15 (Spandau).
Podobně jako úspěšné Albatrosy D.I a D.II, měl poloskořepinovou konstrukci trupu s použitím potahu z tenké překližky. Dle požadavku Idfliegu byla konstrukce křídla okopírována od tehdejších francouzských jedenapůlplošníků firmy Nieuport. Horní křídlo bylo prodloužené zatímco dolní mělo menší hloubku profilu a jediný hlavní nosník. Vzpěry mezi křídly, na rozdíl od předchozích typů s paralelními rovnoběžnými vzpěrami, byly uspořádány do „V“ konfigurace. Díky této typické konstrukční vlastnosti byl D.III britskými piloty přezdíván jako V-strutter. Letouny z továrny OAW měly pak charakteristickou vetší zakulacenou směrovku.
Konfigurace jedenapůlplošníku nabízela lepší stoupání, manévrovatelnost a výhled směrem dolů. Letoun byl považován za příjemně ovladatelný, ale nebyl bezpečný při střemhlavém letu. Nová konfigurace přinesla několik problémů s vibracemi a pevnostní problémy s dolním křídlem - stejný problém jako u Nieuportů. Spodní křídlo, jak ukázaly statické testy, bylo sice dimenzováno na větší zatížení, ale problémy způsobovala příliš dozadu posunutá poloha hlavního nosníku, což mělo za důsledek překroucení křídla za letu. D.III kvůli tomu nesměl podnikat příliš strmé nebo dlouhé střemhlavé lety, což byla při vzdušných soubojích stíhačů samozřejmě nevýhoda. Navzdory snahám o vyřešení tohoto nedostatku problémy přetrvávaly a pouze částečně se je podařilo odstranit teprve s příchodem nového typu Albatros D.Va.
V lednu 1917 si problémy se zhroucením spodního křídla také užil Manfred von Richthofen. I když se mu podařilo bezpečně přistát, přestal raději D.III používat a začal létat s letounem Halberstadt D.II.
Mateřská továrna Albatros celkem vyrobila přibližně 500 strojů D.III a filiálka OAW asi 840. Poté se výroba přeorientovala na nový typ D.V. Své hvězdné časy zažil D.III během listopadu 1917, kdy bylo těchto strojů na západní frontě nasazeno celkem 446. Letoun se s ukončením výroby nevytratil ze vzdušných bojů první světové války, používal se až do uzavření příměří - na konci srpna 1918 bylo ve službě na západní fontě evidováno ještě 54 letounů.
[editovat] Specifikace
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 1 pilot
- Délka: 7,33 m
- Rozpětí: 9 m
- Výška: 2,9 m
- Plocha křídel: 23,6 m²
- Plošné zatížení: 37,5 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 695 kg
- Hmotnost s náplněmi: 886 kg
- Max. vzletová hmotnost : 955 kg
- Pohonná jednotka:
- Německo: 1x Mercedes D.III 160 k (119 kW)
- Rakousko-Uhersko: 1x Austro-Daimler 185 k (138 kW) (nebo 200 k, 225 k), vodou chlazený
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 165 km/h
- Dolet: 300 km
- Dostup: 5500 m
- Stoupavost: 1000 m / 3,75 min
- Poměr výkon/hmotnost: 130 W/kg
[editovat] Výzbroj
- 2x synchronizovaný kulomet LMG 08/15 (Spandau) ráže 7,92 mm
[editovat] Uživatelé
[editovat] Související články
| Německé vojenské letouny první světové války | ||
|---|---|---|
| Stíhací letouny | ||
| Albatros D.I | Albatros D.II | Albatros D.III | Albatros D.V | Albatros W.IV | Dornier D.I | Fokker D.VII | Fokker D.VIII | Fokker Dr.I | Fokker E.I | Fokker E.III | Halberstadt D.II | Hansa-Brandenburg KDW | Junkers D.I | Pfalz D.III | Pfalz D.XII | Siemens D.VI | Ursinus U-1 (Gotha WD.10) | ||
| Bombardovací letouny | ||
| AEG G.I (K.I) | AEG G.II | AEG G.III | AEG G.IV | AEG G.V | DFW R.I | Friedrichshafen G.III | Gotha G.I | Gotha G.II | Gotha G.III | Gotha G.IV | Gotha G.V | Linke-Hoffmann R.I | Linke-Hoffmann R.II | Siemens-Schuckert R.I | Zeppelin-Staaken VGO I | Zeppelin-Staaken VGO II | Zeppelin-Staaken R.IV | Zeppelin-Staaken R.VI | Zeppelin-Staaken R.XIV | ||
| Námořní bombardovací letouny | ||
| Dornier Rs.III | Dornier Rs.IV | Gotha WD.14 | Gotha WD.27 | Zeppelin-Staaken 831 L | Gotha WD.27 | ||
| Průzkumné letouny | ||
| Albatros B.I | Albatros C.I | Albatros C.V | Aviatik C.I | DFW C.V | Gotha LE.3 (A.I) | LFG Roland C.II Walfish | LVG B.I/B.II | Rumpler C.VII | Rumpler Taube | ||
| Námořní průzkumné letouny | ||
| Friedrichshafen FF.33e | Friedrichshafen FF.49c | Hansa-Brandenburg W.20 | Hansa-Brandenburg W.29 | LFG Roland V.19 BU | Oertz W.6 Flugschoner | ||
| Bitevní letouny | Prototypy a experimentální letouny | |
| Halberstadt CL.II | Hannover CL.II | Junkers J.I | Junkers CL.I | Albatros D.IV | Albatros D.XI | Fokker V.8 | Gotha G.VI | Pfalz D.XIV | |
| Značení německých vojenských letadel první světové války | ||
