Seléné
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Seléné nebo Seléna nebo Selene, řecky Seléné (Σελήνη, měsíc), ještě se jí také říká Fébé nebo Méné podle fáze Měsíce - byla starořecká bohyně a zosobnění Měsíce. V Římě to byla bohyně Luna (latinsky měsíc).
Obsah |
[editovat] Genealogie
Je v řecké mytologii dcera Titána Hyperiona a jeho manželky a sestry Theie. Podle Homérských hymnů měla s Diem dceru Pandeiu vyznačující se nebývalou krásou. Její bratr je Helios, bůh Slunce.
Byla měsíční bohyní i zosobněním měsíce. Její římský název je Luna, což se vžilo i v češtině. Bývá zobrazována jako krásná paní, před její krásou prý i hvězdy bledly.
Jejími sourozenci jsou Hélios, bůh slunce a Éós, jitřní bohyně. Stejně jako její božský bratr i Seléné vystupuje na svou nebeskou pouť z vod Ókeanu, její vůz však jede pomalu, protože bývá tažen pouze dvojspřežím, a to nejen koňským, ale také jenom mezky nebo dokonce kravami. Často prý ji doprovázejí Dioskúrové.
[editovat] Mytologie
Seléné milovala mladého pastýře Endymióna, kterého Zeus odsoudil k věčnému spánku, ale k také k nesmírné kráse. Seléné ho každou noc navštěvovala a snažila se ho probudit, ale nikdy se jí to nepodařilo. Také proto prý je její světlo tak smutné. Jiné verze naopak uvádějí, že Endymión její lásku opětoval a měli spolu padesát dcer.
Rovněž se vypráví, že jedenkrát bohyni Seléné zlákal bůh Pan v podobě bílého berana do lesa a za její lásku jí dal rouno, které vyzařuje bělostné světlo.
[editovat] Atributy a symboly
Seléna je zobrazována se srpkem měsíce.
[editovat] Odraz v umění
Seléné byla ztvárňována v uměleckých dílech
- antická socha ve Vatikánském muzeu. Je to římská kopie helénistického originálu ze 4.-3. století př.n.l.
- rovněž byla zobrazena na athénském Parthenónu, ale tato socha byla silně poškozena za turecké okupace. V troskách bylo nalezeno torzo hlavy jejího koně (asi z r. 432 př. n. l.) Dnes je torzo v Britském muzeu v Londýně.
[editovat] Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
