Naturalismus (literatura)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Naturalismus (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů). Vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu. Za jeho tvůrce bývá označován Emil Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. Guy de Maupassant, Gustave Flaubert a Alphonse Daudet. Naturalistické spisovatele láká pesimismus - lidská bída, smrt i stáří. Podle nich není dobré vytvářet realitu ze snů, vyšší cíle jsou pro ně jen klamnou iluzí. Jako lepší způsob bytí berou uvědomění v pravou realitu. Naturalismus dává velký důraz na detailní popis prostředí i situací (například detailní líčení deliria v Zabijákovi) a na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus využívá něčím výjimečné osoby (takzvaně „nejbídnější z bídáků“), stojící buďto na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu (Rusko). Hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané, vyřazené. Trpí fyzickou nebo psychickou narušeností. Osud člověka je předurčen.
Snaží se dokázat, že člověk je tvor, který je řízen společností. Cílem je obnažit člověka ve fyziologické podstatě (jako bytost řídící se pudy - ne mozkem).
Naturalismus souvisí s determinismem. Ten vylučuje úlohu vůle, nebo výchovy člověka na svůj osud. Člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnosmi ( jsou dědičné).
Naturalistické romány se vyznačují odlidštěním. Autor nevstupuje do děje nezasahuje. Nechává je vyvíjet, přesně tak, jak by se udály.
