Hans-Valentin Hube

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.

Hans-Valentin Hube (29. říjena 1890 Naumburg - 21. duben 1944 Thundorf) byl generálplukovníkem německého Wehrmachtu. Jednoruký Hube dostal od vojáků přezdívku der Mensch (člověk).

V první světové válce, kde ztratil levou ruku v roce 1914, sloužil jako nižší důstojník pěchoty a jako pobočník. Po válce zůstal v Reichswehru, jako profesor na pěchotní vojenské škole v Drážďanech. Později ve 30. letech sloužil ve vyšších štábech a jako velitel praporu.

Na konci polské kampaňe v řijnu 1939, je jmenován velitelem pěšího pluku a již v červnu 1940 velí 16. pěší divizi. 16. pěší divize je téhož roku na podzim přeorganizována na 16. tankovou divizi. Hube zároveň jako velitel divize působí jako hlavní tankový instruktor rumunské armády. Jako velitel tankové divize se účastní Operace Barbarossa i Operace Blau, kde spadá pod velení 6. armády.

V 18:35 hodin 23. srpna 1942 dosáhl 79. pluk pancéřových granátníků, který byl součástí Hubeho 16. tankové divize, jako první německá jednotka břehu Volhy zatímco ostatní části divize obsazovali severní předměstí Stalingradu Spartkovku. A ještě tu noc posílá Adolf Hitler přímo Hubemu radiogram: "16. tankové divizi. Udržet dosažené pozice za všech okolností. Adolf Hitler" Hned následující den sovětská vojska na rozkaz generála Jeremenka zahajují útok proti Hubeho divizi a dalším právě dorazivším jednotkám německého tankového sboru. Podaří se jim sbor odříznout od zbytku 6. armády. Velitel 6. armády Paulus je nucen obklíčené jednotky zásobovat vzduchem, což se ale moc nedaří. Hube na poradě s důstojníky své divize, přes přímí Hitlerův rozkaz, nařídí ústup od Volhy na západ, aby se spojil se 6. armádou, než ale porada skončí přijde hlášení že se již 6. armádě podařilo prorazit koridor k obklíčeným jednotkám a Hube tak své rozkazy odvolává.

Za dosažení Volhy a udržení pozic, je Hube v září 1942 jmenován velitelem XIV. tankového sboru, pod který do té doby spadala jeho 16. tanková divize. Během Stalingradské krize, prosazuje ústup 6. armády ze Stalingradu, generálplukovník Paulus posílá v lednu 1943 proto Hubeho do Berlína, aby vylíčil Hitlerovi situaci ve Stalingradu. Hube jako mnoho jiných generálů předtím i potom, zcela radikálně mění po návštěvě Hitlera svoje mínění. Při následné poradě generálů 6. armády u Pauluse ohledně přijetí nabízené kapitulace 10. ledna, je to on kdo zastává názor další obrany Stalingradu: "Naše situace je vážná, ale nikoli beznadějná. Vůdce připravuje nový vyprošťovací úder, mnohem silnější než byl Hothův..."

Je jedním z mála vysokých důstojníků, který je ze Stalingradu evakuován. Na jaře 1943 vytváří nový XIV. tankový sbor v Itálii, se kterým se v létě účastní bojů na Sicílii. V řijnu téhož roku střída generálplukovníka Mackensena jako velitel 1. tankové armády, která spadá pod skupinu armád Jih polního maršála Mansteina. Účastní se ústupových bojů na Dněpru a západní Ukrajině. Když se vrací z porady u Hitlera v Obersalzbergu zpátky ke své armádě na východní frontě, jeho letadlo krátce po startu ze Salcburku havaruje a generálplukovník Hube na místě umírá.