Hřebíček
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hřebíček je sušený kalich s poupětem hřebíčkovce vonného (Syzygium aromaticum syn. Eugenia caryophyllata). Pochází z Moluckých ostrovů. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí.
Hřebíček má nasládlou chut, která často přechází do chutě hořké . Hřebíček s tmavě hnědou či dokonce černou hlavičkou je závadný nebo příliš starý.
[editovat] Hřebíček v dějinách
Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách zámořských objevů. Poprvé se dostal do Evropy s arabskými obchodníky v 8. století. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na Moluky, ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě Fernaa Magalhãese, který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď Victoria, která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.
V r. 1629 se Nizozemí uchýlilo k radikálnímu kroku - aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova Ambon. Teprve v r. 1769 se francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a Francie pak založila vlastní plantáže na ostrově Reunion.
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.
