Fairey Fulmar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Fairey Fulmar
Typ:	Stíhací letoun
Výrobce:	Fairey Aviation Co. Ltd.
Konstruktér:	Marcel Lobelle
První let:	13. ledna 1937
Zaveden:	10. května 1940
Vyřazen:	1945
Hlavní uživatel:	Velká Británie (Fleet Air Arm) ne
Výroba:	1940 – únor 1943
Vyrobeno:	600

Fairey Fulmar byl britský stíhací letoun, používaný zejména na začátku druhé světové války britským námořním letectvem (Fleet Air Arm - FAA).

Obsah 1 Vývoj 2 Bojové použití 3 Technické údaje 4 Literatura

[editovat] Vývoj

Vývoj letounu začal roku 1937. Koncepce letounu vycházela z neúspěšného prototypu Fairey P.4/34, který byl vyvíjen jako nástupce lehkého bombardéru Fairey Battle. Fulmar byl jeho navalizovanou verzí, která odpovídala specifikacím 0.8/38 na dvoumístný námořní stíhač. Jelikož se neočekávalo, že by Fulmar bojoval proti nepřátelským stíhačům, byla při jeho vývoji upřednostněna těžká výzbroj a dlouhý dolet před výkony a obratností. Naopak byla vyžadována přítomnost druhého člena posádky. Tím byl radista - navigátor, který byl považován za nutného pro dlouhé operace nad mořem.

Výzbroj tvořilo osm kulometů ráže 7,7 mm a letadlo mohlo nést pod trupem i bombu o hmotnosti 113 či 227 kg. Celkem bylo postaveno 600 ks těchto letounů, z toho 250 kusů verze Mk.I a 350 ks verze Mk.II.

Prototyp Fulmaru, upravený z druhého prototypu P.4/34, poprvé vzlétl v lednu 1940 a první sériové stroje byly uvedeny do služby již v létě téhož roku, kdy se dostaly na letadlovou loď HMS Illustrious.

Fulmar Mk.I se od verze Fulmar Mk.II lišil silnější verzí vynikajícího motoru Rolls-Royce Merlin 30, který však vzhledem k vysoké hmotnosti letounu stále nestačil, Fulmar byl stále poněkud podmotorován. Novější verze se vizuálně lišila jen širší vanou motoru a zvětšenou čelní plochou chladiče. V letech 1942 – 1944 bylo 100 kusů upraveno na noční stíhače Fulmar NF Mk.I a Fulmar NF Mk.II. Úprava spočívala především v instalaci radaru. Polovina z nich byla ihned použita k výcviku.

[editovat] Bojové použití

První jednotkou používající Fulmary byla 806. peruť, operující ještě před naloděním na HMS Illustrious z pozemních základen při obraně Norska a evakuaci z Dunkerque. Rozměrný Fulmar nebyl svými výkony srovnatelný s pozemními stíhači klasické jednomístné koncepce, ale jako užitečný se ukázal jeho velký dolet, vhodný pro průzkumné mise a ceněna byla i jeho příjemná pilotáž.

Letouny byly využívány zejména ve Středomoří. Fulmary sloužily také na Dálném východě a na palubách obchodních lodí, vybavených katapultem. Uplatnily se zejména proti starším typům italského letectva.

První akcí Fulmarů ve Středomoří byl doprovod konvoje plujícího na Maltu v září 1940. Zde stroje ukázaly, že mohou být úspěšné i proti svým výkonnějším italským a německým protějškům. Během akce sestřelily 10 bombardérů a 6 stíhačů. Podílely se na stíhacím krytí letounů Fairey Swordfish, útočících na italské námořnictvo v Tarantu.

Během roku 1942 byl Fulmar ve službě nahrazován typy Supermarine Seafire a Grumman Martlet. Stále však sloužil jako noční stíhač, ochrana konvojů a také stroj pro výcvik posádek střemhlavých bombardérů Fairey Barracuda. Fulmary byly ze stíhacích perutí vyřazovány v roce 1943. Poslední kusy sloužily ještě v letech 1944 a 1945 na ochranu severních námořních cest do Sovětského svazu.

Typ používalo celkem 20 britských perutí. Operovaly z palub osmi letadlových lodí a pěti eskortních letadlových lodí. Jeho pilotům bylo uznáno 112 sestřelů a přes 80 poškozených letadel. To bylo nejvíce ze všech stíhacích letadel Fleet Air Arm. Ztraceno bylo nejméně 40 kusů.

Vichistická Francie během války ukořistila několik Fulmarů a použila je pro propagandu a testy. Později je předala Německu.

Jediným dochovaným Fulmarem je první prototyp (Mk.I N1854), vystavený v muzeu Fleet Air Arm v Yeoviltonu.

[editovat] Technické údaje

• Výrobce: Fairey Aviation Co. Ltd.
• Osádka: 2

Fulmar Mk.II

• Pohon: 1x motor Rolls-Royce Merlin 30
• Výkon: 1300 hp (969 kW)
• Rozpětí: 14,14 m
• Délka: 12,24 m
• Výška: 3,25 m
• Plocha křídel: 31,77 m²
• Hmotnost prázdná: 3923 kg
• Hmotnost vzletová: 4944 kg (s přídavnou nádrží 373 l)
• Rychlost: 417 km/h (ve výšce 2740 m)
• Dostup: 7284 m
• Dolet: 1255 km
• Vytrvalost: 5 hod. 30 min. (s přídavnou nádrží 373 l)
• Výzbroj: 8x kulomet ráže 7,7 mm (1 000 nábojů na zbraň, existovala i varianta se 4 kulomety ráže 12,7 mm a 370 náboji na zbraň), až 8 pum ráže 20/25 liber pod křídlem, anebo jedna puma 113 či 227 kg pod trupem.

[editovat] Literatura

• Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939-45/ Velká Británie - Německo
• Jaroslav Schmid, Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Fairey Fulmar na anglické Wikipedii.

Vojenské letouny Britského společenství národů druhé světové války
Stíhací letouny
Firebrand | Roc | Defiant | Beaufighter | Blenheim | Mosquito | Firefly | Fulmar | Meteor | Gladiator | Hurricane | Tempest | Typhoon | Spitfire | Seafire | Whirlwind | Boomerang
Bombardovací a torpédové letouny
Battle | Blenheim | Beaufort | Buckingham | Hampden | Whitley | Wellington | Henley | Stirling | Halifax | Manchester | Lancaster | Skua | Barracuda | Albacore | Swordfish
Transportní letouny a kluzáky	Průzkumné a spojovací letouny
Bombay | Albemarle | York | Hotspur | Hamilcar | Horsa	Sunderland | Lerwick | Walrus | Anson | Botha | Warwick Lysander | Auster | Vincent | Proctor
Cvičné letouny	Experimentální letouny a prototypy
Tutor | Magister | Tiger Moth | Oxford	E.28/39 | MB 5 | Spearfish | Vampire | Hawker Fury