Eugene O'Neill

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Eugene Gladstone O'Neill

Eugene Gladstone O'Neill (16.října 1888, New York - 27. listopadu 1953, Boston) byl americký dramatik, čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1936.

Obsah

1 Život
2 Divadelní hry
3 Filmové adaptace
4 Česká vydání
5 Externí odkazy

[editovat] Život

O'Neill se narodil roku 1888 v rodině poměrně nadaného herce irského původu, který pracoval v kočovné herecké společnosti. Malý Eugene tak vyrůstal na cestách, ale otcův zájem o divadlo zprvu nesdílel. Nejprve studoval katolickou internátní školu a po jejím absolvování se zapsal na práva na universitě v Princetonu. Studium však nedokončil, již po prvním semestru školu opustil a živil se celou řadou různých zaměstnání, z nichž některá byla poměrně dobrodružná (mimo jiné hledal roku 1909 zlato v Hondurasu a v letech 1910-1911 se plavil jako námořník do Jižní Ameriky, Afriky a Anglie). Většinou žil bohémským životem a jeho myšlení se radikalizovalo směrem k anarchismu a pod osobním vlivem Johna Reeda načas i k socialismu. Roku 1912 začal pracovat jako redaktor a téhož roku onemocněl lehkou formou tuberkulózy, z níž se léčil v různých sanatoriích. Tehdy začal psát své první dramatické pokusy, které však neměly žádný úspěch (nabízel je k realizaci otci, ten je však odmítal).

V letech 1914-1915 absolvoval O'Neill seminář dramaturgie a dramatické techniky na Harvardově univerzitě, kde se seznámil s herci z avantgardního divadelního souboru Provincetown Players (Provincetownští herci) z New Yorku. Napsal pro ně aktovku z námořnického prostředí Východním směrem do Cardiffu, která byla jeho první hrou uvedenou na scéně. Hra měla úspěch, a tak Provincetownští herci uvedli v letech 1916-1922 celkem dalších patnáct O'Neillových her, z nichž největšího úpěchu dosáhl roku 1920 Císař Jones.

Současně se spoluprácí s Provincetownskými herci se O'Neill snažil proniknout do „velkého divadla“ na Broadway, což mělo za následek myšlenkové, stylové i kvalitativní výkyvy v jeho tvorbě, zaviněné určitou komerčností tamního divadelního prostředí. Velkého uznání zde však dosáhl roku 1920 hrou Za obzor, ve které se umělecky plně našel a poprvé naplno otevřel své téma: neúnavnou snahu hlavních hrdinů zvrátit svůj promarněný život. Roku 1921 uvedl na Broadway svou další slavnou hru Ana Christie. Roku 1926 ukončil O'Neill svou spolupráci s malými experimentálními scénami a téměř všechny jeho další premiéry pro něho realizoval Theatre Guild (Divadelní cech), tehdy jedna z nejlepších broadwayských institucí. Roku 1931 zde O'Neill uvedl jedno ze svých stěžejních děl, dramatickou trilogii Smutek sluší Elektře, ve které se pokusil najít moderní ekvivalent antického mýtu.

O'Neillovy divadelní hry mají hluboký psychologický podtext, neboť zkoumají motivy odcizení, viny, iluze, touhy a zklamání. O'Neill v nich zobrazuje rodinné vztahy ničené nenávistí, incestní láskou a cizoložstvím, které ústí ve vraždy a sebevraždy vyvolané nepřekonatelným vědomím viny a trestu. „Za jeho dramatické dílo, charakterizované mocnou působivostí, čestností, silnými city a svébytným pojetím tragičnosti“ (citace z odůvodnění Švédské akademie) mu byla roku 1936 jako druhému americkému spisovateli (a doposud jako jedinému americkému dramatikovi) udělena Nobelova cena za literaturu.

Nobelovu cenu O'Neill obdržel paradoxně v době, kdy se na dlouhá léta odmlčel. Koncipoval totiž veliký cyklus devíti dramat pod názvem Příběh vlastníků, kteří se sami vyvlastnili, který měl kriticky zobrazit americký život od koloniálního období do první světové války. Z cyklu napsal šest her, čtyři však zničil a zbylé dvě byly uveřejněny až po jeho smrti. Rovněž po jeho smrti bylo roku 1956 provedeno jeho vrcholné dílo „psané slzami a krví“, otřesné psychoanalytické drama s autobiografickými prvky Cesta dlouhým dnem do noci napsané již roku 1941.

[editovat] Divadelní hry

Thirst and Other One-Act Plays (1914, Žízeň a jiné aktovky), sborník prvních O'Neillových her.
Čtyři aktovky z námořnického prostředí spojené postavami z posádky fiktivní lodi Glencairn:
- Bound East for Cardiff (1916, Východním směrem do Cardiffu),
- The Long Voyage Home (1917, Dlouhá plavba domů),
- The Moon of the Caribbees (1918, Karibský měsíc), česky též jako Pod karribbským měsícem,
- In the Zone (1919, V ponorkovém pásmu), česky též jako V zóně.
The Emperor Jones (1920, Císař Jones), expresionistické drama strachu a zlého svědomí černošského diktátora na malém ostrově ve Střední Americe.
Beyond the Horizont (1920, Za obzor), první z řady broadwayských her, Pulitzerova cena.
Exorcism (1920, Zaklínání),
Gold (1921, Zlato),
The Straw (1921, Stéblo), hra na motivy O'Neillova pobytu v sanatoriu.
Anna Christie (1921), drama prostitutky s čistou duší, která přece jen najde svou pravou lásku, Pulitzerova cena.
The Hairy Ape (1922, Chlupatá opice), drama odcizení, individualistické revolty a anarchistických postojů s pronikavým sociálním obsahem, obraz člověka, který nedokáže najít své místo ve společnosti a v životě, a skončí ve smrtelném objetí obrovské gorily.
The First Mann (1922, První člověk),
Welded (1924, Spojení),
All God's Chillun Got Wings (1924, Všechny boží děti mají křídla), příběh manželství černocha s běloškou, ve kterém jsou zdramatizovány rasové předsudky.
Desire Under the Eims (1924, Touha pod jilmy), drama konfliktu mezi otcem a synem s tématem chtivosti a touhy ovládat, česky též jako Farma pod jilmy.
The Fountain (1925, Pramen věčného mládí),
The Great God Brown (1926, Velký bůh Brown), symbolicko-poetická hra tragicky ironizující moderní podnikatelský materialismus.
Marco Millions (1927, Milónový Marko), satirická pseudohistorická komedie odehrávající se ve 13. století s hlavní postavou cestovatele Marka Pola stavící do kontrastu oduševnělý Orient s odduševnělou západní civilizací.
Lazarus Laughed (1927, Lazar se smál),
Strange Interlude (1928, Podivná mezihra), hra, ve které O'Neill použil metodu proudu vědomí a vnitřních monologů, Pulitzerova cena.
Dynamo (1929), hra, ve které mladý hrdina hledá náhradu ztraceného křesťanského boha.
Mourning Becomes Electra (1931, Smutek sluší Elektře), dramatická trilogie, ve které O'Neill zasadil příběh Aischylovy Oresteie do prostředí Nové Anglie po skončení války Severu proti Jihu. Děj se odehrává v patricijské rodině zmítané vzájemnou nenávistí a autor v něm zdůrazňuje osudovou předurčenost danou rodiči a proti principu života staví princip války a smrti, jehož vtělení vidí ve ve zhoubné síle puritánské vášnivosti.
Ah, Wilderness! (1933, Ach, ta léta bláznivá), komedie,
Days Without End (1934, Dny bez konce), moderní faustiáda, ve které O'Neill přivedl na scénu hrdinu rozdvojeného do postavy faustovské a mefistofelské.
The Iceman Cometh (1946, Ledař přichází), pochmurné drama napsané již roku 1939 vyjadřující myšlenku, že člověk zbavený svých iluzí je zaslíben smrti.
A Moon for the Misbegotten (1947, Měsíc pro smolaře), realistické psychologické drama prosycené lidským porozuměním a soucitem, v němž O'Neill načrtl portrét svého staršího bratra.
Long Day's Journey Into Night (1956, Cesta dlouhým dnem do noci), posmrtně uvedená divadelní hra, oceněná Pulitzerovou cenou, vrchol O'Neillovy tvorby. Jde o otřesné psychoanalytické drama o na morfiu závislé matce, lakomém otci a dvou bratrech, kteří stále hledají své pravé místo v životě. Hra, analyzující rozklad lidské osobnosti a rodinných vztahů pod vlivem chorobných podmínek spolužití a prostředí, byla napsána již roku 1941 a vykazuje značné autobiografickými prvky.
A Touch of the Poet (1957, Tak trochu básník), posmrtně uvedená tragikomedie z roku 1942 patřící do O'Neillova nedokončeného cyklu Příběh vlastníků, kteří se sami vyvlastnili, v níž dominuje myšlenka potřebnosti iluzí o sobě samém pro lidský život.
Hughie (1957, posmrtně uvedená mistrovská jednoaktovka z roku 1941 autenticky zobrazující atmosférou dvacátých let 20. století.
More Stately Mansions (1962, Vznešenější sídla), posmrtně uvedené pokračování hry Tak trochu básník, které bylo nalezeno v nehotové verzi z roku 1941.

[editovat] Filmové adaptace

Kiri no minato (1923, Přístav v mlze), Japonsko, režie Kenji Mizoguchi, němý film podle hry Anna Christie.
Anna Christie (1923), USA, režie John Griffith Wray, němý film.
Anna Christie (1931), USA, režie Clarence Brown, v hlavní roli Greta Garbo.
Strange Interlude (1932, Podivná mezihra), USA, režie Robert Z. Leonard, v hlavní roli Clark Gable.
The Emperor Jones (1933, Císař Jones), USA, režie Dudley Murphy,
Ah, Wilderness! (1935, Ach, ta léta bláznivá), USA, režie Clarence Brown,
Marco Millions (1939, Milónový Marko), Velká Británie, režie Michael Macowan, televizní film.
The Long Voyage Home (1940, Dlouhá plavba domů), USA, režie John Ford, v hlavní roli John Wayne, jde o filmové zpracování všech čtyřech O'Neillových námořnických aktovek.
The Hairy Ape (1944, Chlupatá opice), USA, režie Alfred Santell,
Mourning Becomes Electra (1947, Smutek sluší Elektře), USA, režie Dudley Nichols,
Summer Holiday (1948, Letní prázdniny), USA, režie Rouben Mamoulian, muzikálová verze hry Ach, ta léta bláznivá.
Desire Under the Eims (1958, Touha pod jilmy), USA, režie Delbert Mann, v hlavní roli Sophia Lorenová a Anthony Perkins.
Long Day's Journey Into Night (1962, Cesta dlouhým dnem do noci), USA, režie Sidney Lumet, v hlavní roli Ralph Richardson a Katherine Hepburnová.
The Iceman Cometh (1973, Popelář přichází), USA, režie John Frankenheimer, v hlavní roli Lee Marvin.
Long Day's Journey Into Night (1973, Cesta dlouhým dnem do noci), Velká Británie, režie Peter Wood, v hlavní roli Laurence Olivier, televizní film.
Mourning Becomes Electra (1978, Smutek sluší Elektře), USA, režie Nick Havinga, televizní seriál.
Hughie (1984), USA, režie Terry Hughes, televizní film.
Long Day's Journey Into Night (1987, Cesta dlouhým dnem do noci), Velká Británie, režie Jonathan Miller, televizní film.
Strange Interlude (1988, Podivná mezihra), Velká Británie, režie Herbert Wise, televizní film.
Long Day's Journey Into Night (1996, Cesta dlouhým dnem do noci), Kanada, režie David Wellington.

[editovat] Česká vydání

Císař Jones, B. M. Klika, Praha 1925, přeložil Jiří Horák,
V ponorkovém pásmu, B. M. Klika, Praha 1925, přeložil Frank Tetauer,
Anna Christie, B. M. Klika, Praha 1927, přeložil Frank Tetauer,
Farma pod jilmy, B. M. Klika, Praha 1927, přeložil Frank Tetauer,
Velký bůh Brown, B. M. Klika, Praha 1928, přeložil Frank Tetauer,
Pod karribbským měsícem, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložil Frank Tetauer,
Ach ta léta bláznivá, Dilia, Praha 1959, přeložily Wanda Beranová a Eva Kondrysová,
Smutek sluší Elektře, Orbis, Praha 1960, přeložil Jan Grossman,
Miliónový Marco, Dilia, Praha 1963, přeložil František Vrba,
Podivná mezihra, Dilia, Praha 1963, přeložil Frank Tetauer,
Anna Christie, Dilia, Praha 1965, přeložil Milan Lukeš,
Lazarův smích, Dilia, Praha 1965, přeložil Frank Tetauer,
Popelář přichází, Dilia, Praha 1966, přeložil Ota Ornest,
Pramen věčného mládí, Dilia, Praha 1967, přeložil Frank Tetauer,
Tak trochu básník, Dilia, Praha 1969, přeložil Břetislav Hodek,
Touha pod jilmy, Dilia, Praha 1975, přeložil Milan Lukeš,
Ach ta léta bláznivá, Dilia, Praha 1977, přeložila Eva Kondrysová,
Dlouhá plavba domů, Dilia, Praha 1988, přeložil Jiří Ornest, obsahuje aktovky Karibský měsíc, Východním směrem do Cardiffu, Dlouhá plavba domů a V zóně.
Cesta dlouhým dnem do noci, Odeon, Praha 1988, přeložil Josef Schwarz.
Smutek sluší Elektře, Dilia, Praha 1992, přeložil Jan Grossman.
Cesta dlouhým dnem do noci, Národní divadlo, Praha 1998, přeložil Zdeněk Urbánek.