Albert Schweitzer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albert Schweitzer | |||
---|---|---|---|
Význam: | |||
Narození | |||
Datum: | 14. ledna 1875 | ||
Místo: | Kaysersberg, dnes Francie | ||
Úmrtí | |||
Datum: | 4. září 1965 | ||
Místo: | Lambaréné, dnes Gabon | ||
Citát | |||
|
Albert Schweitzer (14. ledna 1875, Kaysersberg v Horním Alsasku, dnes Francie – 4. září 1965, Lambaréné, dnes Gabon) byl francouzský |protestantský]] teolog, misionář, filosof, etik, varhanní virtuóz a lékař, původem z Alsaska - z prostoru, na který si od nepaměti dělali nárok Francie i Německo. S tím souvisí i Schweitzerova rodná francouzština celoživotně nesoucí poznamenání alsaským německým dialektem. Byl synem protestantského (luterského) faráře v prostředí, kde luteráni byli menšinou v katolickém prostředí. 1893 odmaturoval, vystudoval filozofii - Štrasburk, Paříž, Berlín (doktorát 2.8.1899) a teologii (doktorát 21.7.1900). Současně se stal vynikajícím varhaníkem (interpret zejména Bachova díla). Od r.1900 kazatelem a vikářem v kostele sv.Mikuláše ve Štrasburku, od r.1902 docentem teologie. V r.1904 se rozhodl, že důkladně změní svůj život. Mnozí ho měli za blázna, ale on si prosadil své. V r.1905 začal studovat medicínu a to na stejné štrasburské univerzitě, kde byl docentem teologie (současně kázal, přednášel a zajížděl i do Paříže se zdokonalovat jako varhaník, koncertuje…) Ke studiu musel mít povolení vlády, která to vyřešila vyjímkou v situaci, kdy člen akademického sboru je zároveň veden jako řádný posluchač. Studia medicíny dokončuje 1912, opouští své jisté postavení na univerzitě, žení se a zahajuje nový život… Roku 1913 odjel z Evropy do Afriky a z vlastních prostředků založil v Lambaréné (tehdy Francouzská rovníková Afrika, dnes Gabon) nemocnici, kterou financoval jednak z darů, jednak z prostředků, které vydělával jako varhanní virtuóz prostřednictvím koncertů, na nichž interpretoval varhanní skladby Johanna Sebastiana Bacha.
Je nositelem Nobelovy ceny za mír z roku 1952.
[editovat] Život Alberta Schweitzera v datech
- 1875 14.ledna se narodil evangelickému faráři Louisi a matce Adéle, roz. Schillingerové v Kayserbergu. Rodina se záhy stěhuje do Gunsbachu
- 1893 maturuje
- 1894 nastupuje jednoroční vojenskou službu
- 1898 skládá teologickou zkoušku a vydává ve francouzštině svůj první spis "Eugen Munch"
- 1899 promuje ve Štrasburku na filozofické fakultě (2.8.1899)
- 1900 doktorem teologie (21.7.1900)
- 1901 vydává knihu "Skica ze života Ježíšova"
- 1902 docentem ve Štrasburku, věnuje se varhanní hudbě a stavbě varhan
- 1903 ředitelem teologické koleje, koncertuje
- 1905 ve věku 30 let se rozhoduje studovat medicínu, aby druhou polovinu života zasvětil službě v Africe, vydává knihu o J.S.Bachovi ve francouzštině
- 1908 německé vydání knihy "J.S.Bach"
- 1912 zakončuje studia medicíny, vzdává se kariéry učitele teologie
- 1912 18.6. se žení s Helenou Bresslau, dcerou štrasburského historika
- 1913 na Velký pátek odjíždí se ženou do rovníkové Afriky, aby zde začal u řeky Ogowe (Ogooué) léčit domorodce
- 1916 umírá jeho matka povalena vojenskými koňmi
- 1917 zajetí v Garaison (Pyreneje) - Francouzi internují Alsasany
- 1919 narodila se jediná dcera Rhena
- 1920 čestný doktorát v Curychu
- 1920-23 přednáší, koncertuji (i v Praze), publikuje
- 1924 odjíždí podruhé do Afriky
- 1925 umírá jeho otec
- 1927 zakládá novou nemocnici v Lambaréné, nové přednáškové turné (i v ČSR - 1923 a 1928)
- 1928 čestný doktorát Karlovy univerzity (Pražské německé univerzity) - setkání s T.G.Masarykem, Goethova cena ve Frankfurtu n.M.
- 1937-48 zůstává v Africe, za 2. sv.války představitelem Svobodné Francie v rovníkové Africe
- 1949 rozšiřuje nemocnici o oddělení pro malomocné (Vesnice světla)
- 1952 dostává Nobelovu cenu za mír
- 1955 vydává soubor dopisů "Listy z Lambaréné"
- 1957 zemřela jeho žena v Curychu
- 1965 umírá v Lambaréné 4. září, je zde pohřben
[editovat] Související články
- Institut Alberta Schweitzera
- Roman Cílek: Vyvolenci bohů…? aneb Čím se platí za genialitu (Praha 2007), str.64-83
- Radim Kalfus: Vzpomínky na dr.Schweitzera a na Lambaréné (Praha 1975)