Pražská Loreta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Další významy jsou uvedeny na rozcestníku Loreta.

Loreta na Hradčanech - pohled od Černínského paláce

Loreta na Hradčanech - průčelí

Socha na zdi Pražské Lorety

Pražská „Loreta“, tedy ta na Hradčanech, se začala stavět v roce 1626 a byla vysvěcena 25. března 1631. Její stavba byla financována hraběnkou Kateřinou z Lobkovic a navržena italským architektem Giovanni Orsim. V loretánské domku je uvnitř pravděpodobně několik trámů a cihel, které pocházejí přímo z italské Lorety. Chýše (což je základní prvek lorety) byla původně malovaná, až později byla vyzdobena sochami starozákonních proroků a výjevy ze života Panny Marie Loretánské. Počátkem 18. století byla Svatá chýše obehnána barokním průčelím, pod dohledem architektů Kryštofa Dientzenhofera a Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

V současné době je zde překrásná sbírka liturgických předmětů, hlavně monstrancí.

Zvonkohra se poprvé rozezněla 15. srpna 1695 a v současnosti se můžeme každou hodinu zaposlouchat do jejích tónů. Jedná se o největší zvonkohru, kterou sestavil v roce 1694 hodinář Petr Neumann ze třiceti zvonů a zvonků ulitých v Amsterdamu a umístil do průčelí na hodinové věži. Na zvonkohru prý kdysi hrával český písničkář a hudební skladatel pan Karel Hašler, k pražské loretánské zvonkohře se tradují i některé historickými prameny neověřené staropražské pověsti či legendy.

Základním prvkem lorety je svatá chýše, která měla podobu malé stavby a podle legend měla připomínat domek, ve kterém žila Panna Marie v Nazaretu.

[editovat] Pověsti

Žena pražského pláteníka zemřela na mor. Když onemocněla i jeho dcera, prosil Pannu Marii, aby ji zachránila. Slíbil, že za to věnuje Loretě velký dar. Jeho dcera se uzdravila a vyprávěla otci, že se jí zdálo o andělích, nesoucích zvonky. Pláteník z vděčnosti pořídil loretánskou zvonohru.
Loretánská zvonohra zpočátku odzváněla jenom čas. Jedna chudá vdova měla 27 dětí, které jí umíraly na mor. Vždy, když některé z nich zemřelo, zazvonil jeden ze zvonků. Žalem nad všemi zemřelými dětmi nakonec zemřela i jejich matka a zvonohra jí zavonila mariánskou píseň, kterou od té doby hraje dodnes. Pověst ve svých knihách o Praze zachytil i Jan Neruda.