Martinický palác
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Martinický palác stojí v Kanovnické ulici a hlavním průčelím budovy je obrácen na Hradčanské náměstí v Praze. Patří mezi nejkrásnější renesanční stavby Prahy druhé poloviny 16.století.
Budova, postavená po požáru Hradčan a Malé Strany v roce 1541, byla v majetku Ondřeje Teyfla z Kinsdorfu a Zeilberku. V roce 1583 byla prodána Jirímu Bořitovi z Martinic na Smečně, který ji začal okamžitě přestavovat. Palác byl v majetku roku Martiniců až do roku 1788, kdy rod vymřel. V této době je budova rozšířena o jedno patro, přistavěno severní křídlo s velkým sálem, doplněny malované trámové stropy a do hlavního průčelí vsazena deska z červeného mramoru s heraldickým znakem Martiniců – hvězda a leknínové stvoly s kořeny. Dostavba byla realizována v raně barokním stylu. Budova je bohatě vyzdobena venkovními sgrafity, kde jsou zobrazeny výjevy Josefa Egyptského, hrdinské činy Herkulovy apod. Bohatá malovaná výzdoba je i uvnitř budovy samé.
Ve 20.století byly zahájeny rozsáhlé rekonstrukční práce. Na základě dochovaných velice přesných nákresů a plánů bylo možno některé vnitřní místnosti obnovit do původního renesančního stavu. Především se podařilo do původního stavu rekonstruovat velký sál.
Koncem 20.století bylo zjištěno, že Jaroslav Bořita z Martinic postavil stavbu ve stejném hmotovém a prostorovém uspořádání jako je uspořádání Královského paláce na hradě, avšak v polovičním měřítku. Údajně takto postavil sám sobě a svým potomkům symbol své někdejší moci a „zázračného“ zachránění svého života při defenestraci na Pražském hradě, kdy byli spolu s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka vyhozen z oken. V současné době je palác otevřen veřejnosti.
