Portál:Historie

27.ledna 1945 byl osvobozen největší vyhlazovací tábor Auschwitz - Birkenau, který se nacházel na území Polska u města Osvětim. Jednalo se o komplex několika táborů, které byly vzájemně propojeny a ve kterých zahynulo více než 1,1 milionu lidí. Metody likvidace které se v táboře uplatňovaly byly sofistikované - od nedostatku potravin a vody, nedostatečnou zdravotní a sociální péči, až po plánovité vyhlazování v plynových komorách. Táborový komplex se skládal z 3 hlavních táborů.

Hlavním byl kmenový tábor Auschwitz I ležící na okraji města Osvětim - hlavní tábor, který byl také sídlem táborového velení a administrativy. Založen byl z rozkazu Hainricha Himmlera 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách. Brzy na to začínají přípravné a rekonstrukční práce. V červnu je pak vymezen tzv. zájmový prostor mezi řekami Visla a Sosla, ze kteréhe bylo vystěhována fakticky veškeré obyvatelstvo. Od října 1941 do března 1942 sloužila část tábora sovětské válečné zajatce, kteří žili v horších podmínkách než ostatní vězni a dozorci s nimi zacházeli obzvláště surově. V březnu 1942 z původních 10 000 zajatců zůstalo naživu jen 945.
Další částí tábora byl tábor Auschwsitz II - Birkenau, jehož výstavba tábora byla zahájena v říjnu roku 1941 na území vesnice Brzezinka, ze které bylo vysídleno její obyvatelstvo a jejich domy přestavěny nebo použity pro stavbu tábora. Tábor byl vybudován ve tvaru obdélníku o rozloze okolo 140 hektarů. Celý prostor byl obehnán ostnatým drátem nabitým elektřinou. Vchod do tábora byl vstupní branou, kterou od května 1944 přivedeny koleje, po kterých do tábora přijížděly transporty s lidmi. Nad vstupní branou je vystavěna věž, ze které byl rozhled na celý areál tábora a na rampu, kde probíhala selekce vězňů na schopné a neschopné práce. V zadní části tábora byly vystavěny 4 plynové komory, ve kterých byly hromadně zabíjeni lidé z příchozích transportů, ale také nemocní vězni, u nichž se nepředpokládal rychlý návrat do práce.
Třetí součástí byl tábor Auschwitz III, který byl založen v říjnu 1942 v nedaleké obci Monowice.Tábor byl založen pro potřeby koncernu IG Farbenindustrie a po celou dobu své existence měl charakter klasického pracovního tábora. Postaven byl v blízkosti chemických závodů Buna-Werke, jež produkovaly syntetický benzín a umělý kaučuk. V táboře bylo postupně vystavěno 60 vězeňských baráků, v nichž přebývalo kolem 11 000 vězňů. Byly zde často prováděny selekce práceneschopných vězňů, kteří odsud byli posíláni do plynových komor v Birkenau. Největší selekce proběhla 17. října 1944, při níž zahynulo více než 2 000 osob. 18. ledna 1945 odsud bylo pěšky evakuováno více než 9 000 vězňů do Gliwic, asi 900 těžce nemocných zůstalo v táboře.
Auschwitz patřil k táborům s vysokým počtem uprchlých vězňů. Doloženy jsou pokusy o útěk celkem 802 osob (757 mužů a 45 žen). Z toho bylo 144 útěků úspěšných, 327 útěků neúspěšných (chyceni během útěku nebo zatčeni po zdařilém útěku), o 331 útěcích žádné další informace. Na konci války se nacisté pokusi zahladit stopy, krematoria a plynové komory byly vyhozeny do vzduchu. Obytné bloky byly i s lidmi uvnitř zapáleny a celý tábor měl být srovnán se zemí, což se však nepodařilo. 27. ledna 1945 byl tábor osvobozen vojáky Rudé armády. Osvobození se dočkalo přibližně 7 000 vězňů, dalších asi 500 se nacházelo v okolních pobočných táborech. Nacisté před osvobozením tábora odeslali přes 58 000 lidí na nucené práce do Říše.

Ve všech táborech v průběhu války zemřelo nejméně 1,1 miliónu osob, z nichž bylo asi 960 000 Židů, 70-75 000 Poláků, 21 000 Cikánů, 15 000 sovětských válečných zajatců a 10-15 000 vězňů jiných národností (mj. Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů atd.)