Cibulka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Usedlost Cibulka se nachází v Praze 5, v části zvané Košíře. Svou nynější podobu empírového zámečku získala v první třetině 19. století. Celý komplex je tvořen hlavní budovou, hospodářskými budovami a stájemi. V přilehlém, romanticky upraveném areálu se nachází řada cenných děl od významných pražských umělců počátku 19. století.
Cibulka má velmi bohatou historii, která se datuje již od 14. století. Významným přelomem se však stal rok 1817, kdy se novým majitelem stal poslední pasovský kníže-biskup Leopold Leonhard Raymund Reichsgraf Joseph Thun-Hohenstein, který se rozhodl pro radikální přestavbu celého areálu. Po jeho smrti však Cibulka vyhořela, postupně začala chátrat a upadla v zapomnění.
V současné době není usedlost Cibulka využívána a nachází se v žalostném stavu. Díky své přístupnosti se stala útočištěm několika bezdomovců a drogově závislých. Samotný komplex budov je majetkem firmy, která nemá na jeho opravu finanční prostředky. Praha 5 vlastní pouze přilehlý areál, který začala v minulých letech konečně revitalizovat. Tento záměr, vrátit Cibulce alespoň částečně její někdejší půvab, byl však kvůli protestům některých občanů pozastaven. V současné době je tedy budoucnost zámečku, jakož i přilehlého lesoparku, opět nejasná.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Historie do roku 1817
Nejstarší zmínky o usedlosti v okolí dnešní Cibulky pochází ze 14. století. Oblast patřila v této době Jindřichu Názovi, písaři dvorní kuchyně Karla IV. V 16. století se stala majetkem rodu Cibulkových z Veleslavína, kteří poskytli své jméno nejenom usedlosti, ale i celé přilehlé oblasti. Malé hospodářství bylo sice rozšířeno o několik políček a ovocný sad, nejdůležitější částí však byly vinice, kterými byla oblast dnešních Košíř vyhlášená.
Během Třicetileté války byla Cibulka značně poničena a později dokonce naprosto zpustla. Právě v takovém stavu usedlost roku 1681 koupil univerzitní profesor Johann Georg von Funcke. Zbudoval nový ovocný sad a celou oblast znovu obnovil. Dalšími majiteli byli například Karel Schönfeld, pokladník berního úřadu, nebo měšťan Vojtěchovský, který na Cibulce povolil schůze evangelických věřících pronásledovaných jezuity.
V důsledku průchodu vojsk Bavorů, Sasů a Francouzů v době Války o Rakouské dědictví byla Cibulka, stejně jako celá okolní oblast, velmi poničena. Roku 1758 byla zakoupena Filipem Krakovským Kolovratem pro úřad pražského purkrabího, kterému patřila až do roku 1817, kdy se stala majetkem Leopolda Leonharda Raymunda Reichsgrafa Josepha Thun-Hohensteina, posledního knížete-biskupa pasovského, který byl nejen milovníkem a štědrým mecenášem umění, ale především jedinečnou osobností.
[editovat] Historie mezi lety 1817-1826
V roce 1817 nastává pro Cibulku zásadní zlom. Za 112 000 zlatých je totiž koupena pasovským biskupem Leopoldem Leonhardem Thunem, který v důsledku Napoleonských válek přichází o titul knížete pasovského. Nadále však byl církevním představitelem rozděleného pasovského knížectví, a protože odmítal v Pasově za těchto podmínek nadále zůstat, dostal se do sporu se samotným Vatikánem. Přesto, že byl původem z Děčína, rozhodl se, že svá poslední léta stráví v Praze, a to právě zde, na Cibulce.
Leopold Leonhard Thun nechal celý komplex radikálně přestavět. Usedlost tak získala podobu empírového zámečku. Hlavní patrová dvoutraktová budova byla rozšířena, doplněna o několik stájí a hospodářských budov. Přímo na hlavním dvorci byla umístěna empírová kašna, několik menších romantických stavbiček a zajímavé kamenné holubníky-psince. Soukromé zahrady biskupa Thuna, jejichž nejhezčí části se říkalo „Tajná zahrádka“, stejně jako celý areál, zahrnovaly spoustu architektonických a kamenných dílek. Mezi ty nejzajímavější patří například Toskánský sloup, Práchnerova stéla, nedochované sošky Číňanů, zahradní altánky, bazénky a kamenné terasy.
Zámeček doplňoval dokonale promyšlený a esteticky vyvážený anglický park a lesopark. Všechny tyto část tvořily naprosto jednotný celek, který je dodnes obdivován spoustou odborníků a považován ze jeden z mála dochovaných příkladů pražské pozdně barokní villegiatury. Ačkoliv biskup na tvorbě celého jedinečného celku spolupracoval s celou řadou odborníků, je na každém kroku patrné, že vše je ovlivněno jeho osobností. Návštěvníci se ještě dnes, při každém kroku, cítí okouzleni okolní krajinou.
Leopold Leonhard Thun byl neuvěřitelně obdivuhodná osobnost. Díky prostředí, ve kterém vyrůstal a ve kterém se později v Pasově pohyboval, se stal typickým představitelem osvícenství. Byl hudebně nadaný, miloval Goetha, Schillera a Rousseaua, zajímal se o matematiku, fyziku, hrací strojky, lékařství, malířství, sochařství a Cibulku dokonce nechal osadit hromosvody. V Pasově zrušil trest smrti a zavedl povinnou školní docházku. Mimo to byl bezesporu i osobností romantickou. O tom svědčí celá koncepce parku, architektonické prvky jako umělá zřícenina, novogotická hájovna či poustevna. Vášnivě hrával karty o peníze a v posledních chvílích svého života se prý začal zajímat i o magii a nadpřirozené jevy.
[editovat] Historie po roce 1826
Když Leopold Leonhard Thun 22.10.1826 zemřel, byl podle svého přání pochován na nedalekém Malostranském hřbitově. Cibulka ještě téhož roku vyhořela, a protože dědicové o zámeček nejevili zájem, začala záhy chátrat. Všechny pokusy a udržení usedlosti v původním stavu byly bezvýsledné. Nepomohlo ani dočasné zpoplatnění vstupu. Roku 1891 byl navíc park násilně rozdělen železniční tratí vedoucí ze Smíchova do Hostivic.
Posledním soukromým majitelem Cibulky byl statkář Josef Hyross, který ji kvůli finančním problémům roku 1922 odprodal pražské obci. Zkáza celého jedinečného komplexu stále pokračovala. Zámeček se rozpadal, sochy byly kradeny a poškozovány, na volných plochách byla provedena necitlivá výsadba. V době komunistického režimu v 70. letech 20. století byly provedeny další hrubé zásahy a v rámci rozvoje byl postaven dřevěný altán.
Po pádu socialismu se otevřely nové možnosti, tedy i vyhlídka na eventuální obnovu areálu. Město však Cibulku dva roky před revolucí, roku 1987, prodalo České spořitelně. Polistopadový majitel, dceřiná společnost firmy Autoturist, Cibulka s.r.o., nemá na opravu objektu dostatek financí, proto neustále již mnoho let „jedná“ s eventuálními zájemci o prodeji nemovitosti. V současné době je někdejší empírové sídlo knížete-biskupa Leopolda Leonharda Thuna v havarijním stavu. Obytné budovy jsou podpírány dřevěnými trámy, které mají za úkol udržet zbytky zdiva a střech. V období posledního roku došlo k rekonstrukci okapů, což při současné situaci působí doslova jako výsměch.
[editovat] Architektonické prvky
[editovat] Čínský pavilon
Čínský pavilon, někdy též Čínský mlýn, je patrová osmiboká budova ve tvaru pagody nacházející se nedaleko zámečku. Díky částečné revitalizaci parku dnes znovu plní funkci vyhlídkové věže. Postavena byla v roce 1822. Obě patra byla chráněna dvoukřídlými dveřmi a zelenými žaluziemi. Uvnitř se pak nacházely kabinety vybavené zrcadly a lustry ze skleněných perel. Na ochozu v prvním patře altánku byly umístěny šedě natřená sklápěcí sedátka.
Na vrcholku zkosené střechy stál měděný Číňanek držící slunečník doplněný o sadu zvonečků, které za větrného počasí zvonily. Tuto roztomilou zvonkohru, stejně jako Aeolovu harfu, která byla zavěšena v koruně nedalekého stromu a vydávala jemné zvuky, dodal Michael Weiss, pražský výrobce hudebních nástrojů. Další, pískovcové sochy nacházející se vedle schodů v prvním patře byly opět inspirovány čínskými motivy - jednalo se o ženskou a mužskou postavu. Do dnešních dnů se také nezachovaly.
Stejně jako většina památek areálu Cibulka dochovaných do dnešních dnů se i Čínský pavilónek nachází v havarijním stavu. Po roce 1989 zmizel měděný mandarín, v průběhu devadesátých let pak zbytky okenic. Stěny byly pomalovány grafitti, zábradlí v prvním patře také pomalu mizí. Uvnitř altánku je neustále cítit zápach, způsobený přítomností bezdomovců.
Rozpadající se Čínský altánek byl provizorně oplocen, protože se ochoz v prvním patře začal bortit a ohrožovat tedy bezpečnost návštěvníků parku. Toto opatření bylo však naprosto zbytečné, během několika dnů byl do plotu opět vystříhán vchod. Altánek, stejně jako celý zámeček, není v majetku Prahy 5, proto plán revitalizace parku s jeho opravou nadále nepočítá.
[editovat] Vyhlídková věž se zříceninou
Zdejší vyhlídková věž je nejstarší na území Prahy. Dnes je, spolu s poustevnou, považována za nejzachovalejší stavbu celého areálu. Jedná se o 13 metrů vysokou kamennou věž čtvercového půdorysu zakončenou cimbuřím. Na vrchol se lze dostat po vnějším schodišti čítajícím 76 schodů. Návštěvníkovi se tak nabídne výhled na celý areál motolské nemocnice. Pohled na střed Prahy je dnes zastíněn nejen vzrostlými stromy, ale i dělnickou kolonií Cibulka, vybudovanou v 1. třetině 19. století.
Ve spodní části věže se původně nacházela mechanická loutka rytíře, oděná brněním, která pro pobavení návštěvníků vyvolávala strašidelné zvuky. V době biskupovy smrti nebyla rozhledna pravděpodobně ještě dokončena, což dokazují listiny potvrzující noční hlídání hašeného vápna. Dnes se v prvním patře se nachází místnost, která je využívána jako skladiště nářadí pro zimní údržbu parku, vstup do místnosti v druhém patře je kryt kovanými železnými dveřmi. V období komunismu se právě tato místnost stala klubovnou zdejších skautů, což dokazuje malý, dnes zanesený, komín nacházející se v jedné části cimbuří.
Na věž přirozeně navazuje přízemní romantická budova hájovny s gotizujícími prvky, štíty a cimbuřím, která spolu se zříceninou vytvářela jednotný estetický celek. Dnes zdejšímu hajnému zdaleka nestačí, proto více méně bezúčelně postává vedle dnes fungující hájovny postavené ve 20. století.
Pod rozhlednou jsou terasovitě umístěné zbytky rádoby gotických zdí porostlé břečťanem, známé jako Dantovo peklo. Pod nimi je schovaná socha lidově zvaná Škrtič, která je, stejně jako většina sochařských děl nacházejících se v areálu, v dezolátním stavu.
[editovat] Poustevna
Mezi další romantické prvky areálu Cibulka bezesporu patří i poustevna. Jedná se kamennou stavbičku nacházející se poměrně daleko od usedlosti, která je spolu s umělou zříceninou považována za nejzachovalejší část parku. Byla vytvořena jako přesná kopie stavby nacházející se v saském Meiningenu. Na rozdíl od romantických představ sloužila ta zdejší pouze jako atrakce pro návštěvníky parku.
Obyvateli poustevny se staly dvě dřevěné postavičky, které pocházely z dílny Václava Nedomy. Stejně jako rytíř v umělé zřícenině byly i tyto loutky mechanické. Víme, že se po sešlápnutí prahu daly do pohybu. Jaké pohyby však vykonávaly, to dnes již přesně není známo. Podle některých dochovaných zdrojů první, stojící postava, udělovala poslední pomazání druhé, která odevzdaně ležela na slaměném lůžku. Podle jiné verze stojící postava pokynula návštěvníkovi, zatímco ležící dál nerušeně pročítala Bibli.
[editovat] Sochařské prvky
Leopold Leonhard Thun-Hohenstein při tvorbě stavebně-krajinného celku spolupracoval nejen s předními architekty, ale i známými sochaři. Mezi nejvýznamnější osobnosti, které se na tvorbě areálu Cibulky podílely, lze dozajista zařadit například Josefa Berglera, ředitele pražské malířské akademie, sochaře Václava Práchnera, Václava Nedomu nebo Josefa Malínského. Tito umělci v průběhu let dodali na Cibulku dle biskupovy objednávky řadu uměleckých děl, z nichž se řada do dnešních dnů nedochovala.
Vzhled většiny dnes nezachovaných děl již neznáme. Jednalo se především o dřevěné loutky, často mechanické, které měly za úkol pobavit zvědavého návštěvníka, toho nepozorného pak spíš vylekat. Právě mezi tato dílka, kterými se dnes již nikdo nepotěší, patří například dřevěný rys, ukrytý ve větvích stromu, Laokón, kamenný Kerberos, jehož autorem byl Václav Nedoma, nebo velké orientální sochy čtyř Číňanů umístěné v biskupových soukromých zahradách.
Některá zmizelá díla se údajně nacházejí v pražském lapidáriu. Jedná se o mandarína z Čínského pavilonu, Zahradníka a erb Leopolda Leonharda Thun-Hohensteina, který obsahoval atributy dosažených církevních hodností, umístěný na klasicistním štítu jižní brány. Naštěstí však dnešní návštěvník většinu soch stále obdivovat může. Hned u příjezdové cesty do areálu jej uvítá kamenná socha svatého Jana Nepomuckého, jediného díla s církevní tematikou v celém areálu. Pod vyhlídkovou věží se nachází socha Škrtiče, o kus dál, nad opraveným rybníčkem, socha bohyně lovu Diany a v severní části parku, takzvané „Tajné“ zahrádce, pak Toskánský sloup, zbudovaný na památku návštěvy císaře Františka I.
[editovat] Svatý Jan Nepomucký
Socha svatého Jana Nepomuckého je dílem Josefa Malínského. Na Cibulku byla instalována roku 1822 a dnes představuje jediné dílo v celém areálu, které je inspirováno církevní tematikou. Samotná socha na podstavci obsahuje erb Leopolda Leonharda Thun-Hohensteina, což, vhledem k tomu, že je situována u vzjezdu do areálu, není příliš překvapivé. Po stranách jsou pak vyobrazeny události související se svržením svatého Jana Nepomuckého z mostu. Zajímavostí je, že naprosto stejné jsou i reliéfy sochy Jana Nepomuckého na Karlově mostě, která je dílem Jana Brokoffa z roku 1683 a která se stala závazným ikonografickým vzorem, podle něhož vznikaly a vznikají dálší plastiky u nás i v cizině.
Po stranách sochy se nacházejí kamenná modlitební klekátka, která dokazují neuvěřitelnou preciznost autorovy tvorby. Celé zákoutí je obklopeno kamennými točitými schůdky, které navazují na důmyslný systém cestiček a kamenných teras, které vedly od zmíněné sochy až k Čínskému pavilonu. Dnes sou tyto schůdky a terásky, které sekundárně sloužily také ke zpevnění celého příkrého svahu, zarostlé a jejich romantické klikatění již téměř není vidět.
[editovat] Vodní prvky
V areálu se nachází celá řada vodních dílek, jakým je například jezírko v jižní části, z nichž většina se v loňském roce dočkala zasloužené opravy.
[editovat] Galerie
 Čínský altánek na počátku roku 2007 |
 Jedna z nejzachovalejších stavbiček areálu - Poustevna |
 Jezírko v "Tajné" zahrádce |
 Dílo Josefa Malínského |
