Caligula
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gaius Caesar Augustus Germanicus, občanským jménem Gaius Iulius Caesar, přezdívaný Caligula (31. srpna 12 – 24. ledna 41), byl třetím římským císařem iulsko-claudiovské dynastie. Vládl od roku 37 do roku 41. Byl velmi známý pro svou extrémní extravaganci, excentrické chování a krutý despotismus. Byl zavražděn roku 41 příslušníky vlastní stráže.
Obsah |
[editovat] Rodina a dětství
Narodil se v Antiu (dnešní Anzio) jako třetí dítě Germanica a Agrippiny. Germanicus byl synem Nerona Claudia Drusa a Antonie a starším bratrem Claudia. Agrippina byla dcerou Marca Vipsania Agrippy a Julie Caesaris. Spolu s Germanikem měli tři dcery (Julia Livilla, Drusilla a Agrippina mladší) a čtyři syny (Nero Caesar, Drusus Caesar, Tiberius Caesar a Gaius Iulius Caesar).
Gaiův život tedy začal velmi slibně, jelikož byl synem velmi slavných rodičů. Germanicus byl vnukem Tiberia Nerona a Livie, a také adoptovaným vnukem římského císaře Caesara Augusta. Byl tak prominentním členem iulsko-claudijské dynastie, byl uctíván jako nejmilovanější generál Římského impéria. Agrippina byla sama vnučkou Caesara Agusta a Scribonie. Byla považována za vzor perfektní římské ženy.
Když Gaiovi byly dva nebo tři roky, stal se maskotem armády svého otce. Vojáci se bavili, kdykoliv Agrippina oblékla Gaia do malého kostýmu vojáka. Kvůli svým vojenským botám nezvykle malých rozměrů ze svého kostýmu získal přezdívku „Caligula“ (nebo Caligulae), což v latině znamená „botička“ („botičky“). Přezdívku neměl rád, ale zároveň nenáviděl jméno Gaius.
V roce 14, když se po říši šířila zpráva o Augustově smrti, vojáci z Germanikova tábora téměř rozpoutali spiknutí proti Tiberiovi, protože chtěli za císaře Germanika. Germanicus poslal Agrippinu a Caligulu pryč od zmatků, které se chystaly, a zkoušel své muže uklidnit. Pověrčiví vojáci se zděsili ztráty svého oblíbeného maskota. Slíbili, že se polepší, a tak se mohl Caligula vrátit.
Nový císař Tiberius Germanika adoptoval. Navzdory tomu Tiberius nebyl na Germanika příliš milý. Tacitus předpokládá, že to bylo ze žárlivosti na Germanikovu popularitu. Germanicus zemřel 10. října roku 19. Vztah Tiberia a Agrippiny se nezlepšil. Obzvláště když vzniklo podezření o spiknutí proti Germanikovi a Agrippina obvinila Tiberia z maření spravedlivého soudu. Caligula se spolu s jeho sestrami nejprve přestěhoval k jejich prababičce Livii (vdova po Augustovi, matka Tiberia). Po Liviině smrti v roce 27 žili u babičky Antonie. Pověsti o Caligulově zapletení v incestu s jeho sestrami pocházejí z této doby. Podrobněji o tom psal Suetonius.
Caligulův život byl v neustálém nebezpečí. Tiberiův pretoriánský prefekt (velitel) Sejanus byl velmi mocný a dělal všechno pro to, aby získal nad Tiberiem moc. Nebylo to příliš těžké, protože Sejanus řídil Řím v době, kdy se Tiberius odebral na ostrov Capri. Pokusy o zradu byly v té době běžné, proto Tiberius, který se navíc stával stále více paranoidním, začal být stále více závislý na jeho příteli Sejanovi, který mu jednou zachránil život. Tyto pokusy byly hlavní Sejanovou pákou, kterou využíval k upevnění svého postavení a zneškodnění jakékoliv opozice. Už od mladého věku se Gaius naučil velmi opatrně našlapovat. Jak podle Tacita, tak i Suetonia, Gaius předčil v inteligenci své bratry a byl také vynikajícím přirozeným hercem. Uvědomoval si nebezpečí, i když ostatní členové rodiny nikoliv. Gaius přežil zlikvidování všech ostatních možných kandidátů na trůn. Jeho matka Agrippina byla uvězněna na malém ostrovu Pandataria, kde se později otrávila (existuje podezření, že byla zavražděna). Jeho dva nejstarší bratři Nero a Drusus také zemřeli. Nero byl uvězněn na ostrově Ponza. Tělo Drusa bylo nalezeno zamčené ve vězení. Měl ucpaná ústa matrací, aby překonal bolest z hladu. Než mohl Sejanus zabít také Caligulu, byl sesazen a zabit na základě informací, které Tiberiovi dala Antonia.
[editovat] Výchova na Capri
Caligula v té době už požíval přízně Tiberia. Byl povolán na Capri, aby bydlel s Tiberiem v jedné z mnoha vil na ostrově. Suetonius píše o extrémních perverznostech, které se na ostrově Capri děly, protože Tiberius byl bez lidí, kteří ho dokázali udržet v normálním životě (Augustus, Livia, jeho bratr Drusus a nejlepší přítel Nerva), takže si dopřával všech zvráceností, po kterých toužil. Je těžké posoudit, zda je to pravda. Nepopulární císaři jako Tiberius nebo Caligula byli zřídka popisováni objektivně a pomluvy jsou v dobových historiografických textech běžné.
Suetonius píše o Caligulově podlézavém chování k Tiberiovi a lhostejnosti ke své mrtvé matce a bratrům. Podle svého vlastního vysvětlení, které zmínil léta poté, jeho podlézavost byla předstíraná, aby zůstal naživu. Při několika příležitostech, když ho přemohl vztek, málem zabil Tiberia. Jeden člověk z jeho okolí prý jednou řekl: „Nikdy nebylo lepšího služebníka a horšího pána!“ Caligula prokazoval svůj talent pro vládnutí a dostalo se mu dalšího uznání, když převzal mnoho povinností churavějícího Tiberia. V noci s radostí mučil otroky a sledoval krvavé gladiátorské hry. V roce 33 mu Tiberius udělil postavení honorárního kvestora.
[editovat] Počátky Caligulovy vlády
16. března 37 Tiberius zemřel a 18. března Římský senát anuloval Tiberiovu vůli a prohlásil Caligulu za císaře. Suetonius píše, že Tiberia udusil polštářem Caligulův strážce Macro. Ve skutečnosti Tiberius ale pravděpodobně zemřel přirozenou smrtí. Caligula nebyl jediným Tiberovým následníkem. Tiberius si vybral svého mladého vnuka Tiberia Gemella za spoludědice. Kvůli jeho nízkému věku byl Gemellus stěží pro Caligulu překážkou. Caligula ho zabil krátce poté, co se stal císařem. V této době také spáchala sebevraždu Caligulova babička Antonia.
Prvních několik měsíců Caligulova vládnutí bylo dobrých. Dal mimořádné odměny Pretoriánské gardě, zničil dokumenty o zradě Tiberia, prohlásil, že pokusy o zradu jsou věcí minulosti, povolal zpět vyhnance a pomáhal těm, kteří byli poškozeni císařským daňovým systémem. Byl mnohými milován jen kvůli tomu, že byl oblíbeným synem Germanika. Navíc byl nástupce Augusta, proto spřízněn s Juliem Caesarem. Byl také pravnuk Marka Antonia.
Když se Caligula stal císařem, postaral se hned o velkolepou senzaci. Nařídil postavit dočasný pontonový most na lodích, který překlenul dvě míle z letoviska Baiae k sousedícímu přístavu Puteoli. Potom ho přejel na koni, přičemž na sobě měl brnění Alexandra Velikého. Chtěl tak dokázat nepravdivost předpovědi astrologa, že „nemá o moc víc šancí se stát císařem než přejet na koni Baiaeský záliv.“
Po tomto slibném začátku vlády Gaius v říjnu roku 37 vážně onemocněl a jak poznamenává Scullard, „povstal jako nestvůra plná chtíče a ďábelské krutosti.“
[editovat] Caligulovo „šílenství“
Novější zdroje uvádějí, že Caligula pravděpodobně prodělal encefalitidu. Starověké zdroje, například Suetonius a Casius Dio, píší, že Caligula měl „mozkovou horečku“. Philo zapsal, že to nebylo nic víc než jen nervový kolaps, protože Caligula nebyl, díky tomu, že žil většinu svého života v ústraní, zvyklý na stálou pozornost. Římané čekali na jeho uzdravení ve strachu, modlili se, aby se jejich milovaný císař uzdravil. Uzdravil se, ale jeho vláda se prudce změnila. Krátce poté, co se Caligula zotavil, zemřel Gemellus a jeho tchán Silanus.
Byl Caligula šílený? Mnoho lidí se domnívá, že byl, ale Philo Alexandrijský, autor Quod Est De Legatione Ad Gaium (Poselství Gaiovi), nesouhlasí. Vůdce poselství, které bylo posláno ke Caligulovi, aby u něj hledalo podporu před útiskem alexandrijskými Řeky, si myslel, že Caligula byl jen zkažený vtipálek. Byl arogantní, lhostejný a trochu krutý, ale šílený? To se asi nikdy s určitostí nedovíme.
Traduje se známý příběh, že chtěl udělat ze svého milovaného hřebce Incitata římského senátora. Toto však mohl být jen politický výrok, kterým vyjádřil pocit, že jeho kůň je kvalifikovaný pro práci stejně jako některý úředník. Jiné příběhy vyprávějí o incestu s jeho sestrami (obzvlášťe Drusillou), nevěstinci, který založil v paláci a ve kterém nechyběli prominentní senátoři a jejich manželky, nebo o jeho výpravě do Británie, která skončila tím, že vojáci sbírali mušle jako „poklady moře“ v jeho bitvě s bohem moře Neptunem. Jiná pověst zas vypráví o tom, jak chtěl v Jeruzalémě vztyčit svojí vlastní sochu a označit se za boha (zastavil ho jeho dobrý přítel Herod Agrippa). Starověké zdroje jej hodnotí jako šíleného tyrana. Moderní zdroje se snaží pochopit jeho šílenství jako následek bolestného dětství, nebo ho považují za nepochopeného. Historici se shodují na jednom: byl extrémně nekvalifikovaný a nepřipravený na to, aby se stal císařem.
[editovat] Zavraždění Caliguly
Caligula vládl tři roky, deset měsíců a osm dní. 24. ledna roku 41 ukončilo jeho život spiknutí v Pretoriánské gardě. Když šel Caligula sám po chodbě, srazil ho Cassius Chaerea, velitel stráže, jenž znal Caligulu od jeho dětství a byl jedním z jeho nejlepších důstojníků. Roky urážek od Caliguly, označující ho za zženštilého, se teď proměnily v odplatu. Společně s dalším dotčeným důstojníkem Cerneliem Sabinem zabili i Caligulovu manželku Caesoniu a jejich malou dceru Julii Drusillu. Té rozbili hlavu o zeď. Po mnoha zmatcích byl pretoriánskými strážemi za císaře prohlášen jeho starý strýc Claudius. Caligulovi bylo v době smrti jen 28 let.
| Římský císař | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Tiberius |
37–41 Caligula |
Nástupce: Claudius |
[editovat] Bibliografie
- Esej Ludwiga Quiddeho Caligula. Eine Studie über römischen Caesarenwahnsinn (Caligula: Studie císařského šílenství) (1894), ve které je Caligula přirovnáván k německému císaři Vilému II.
- Caligula je název hry Alberta Camuse, která byla základem pro maďarský film (1996) a jeho televizní verzi (2001).
- Caligula (film) je také kontroverzní film (1979), ve kterém hrají Malcolm McDowell, Helen Mirren a Peter O'Toole.
- Herec Jay Robinson hrál Caligulu v The Robe (Roucho) (1953) a jeho pokračování Demetrius And The Gladiators (Demetrius a gladiátoři) (1954).
- John Hurt hrál Caligulu v televizní adaptaci knihy Roberta Gravese I, Claudius (Já, Claudius).
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
anglicky:
