Antonín Engel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Engel (4. května 1879 Poděbrady - 12. října 1958 Praha) byl český architekt, urbanista a teoretik architektury.
Studoval na české a německé (u J. Zítka) technice v Praze a u O. Wagnera na Vídeňské akademii, kde získal římskou cenu a stipendijní pobyt v Itálii. V roce 1909 si v Praze otevřel vlastní ateliér. V letech 1912-1921 působil jako profesor pražské průmyslové školy stavební a od roku 1922 byl profesorem na pražské ČVUT a v letech 1939-1940 jejím rektorem. Mezi lety 1920 a 1929 se významně podílel na urbanistickém rozvoji hlavního města jako člen státní regulační komise pro Velkou Prahu. Byl velice aktivní i v publikační činnosti.
Proslavil se především monumentálními budovami pražské vodárny v Podolí, budovami ministerstva železnic a národní obrany, v neposlední řadě také urbanistickou koncepcí nových Dejvic.
Hlavní realizace:
- Soutěžní návrh na Staroměstskou radnici (1905, 1909 - 1. cena, 1946)
- Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech (1913-1918)
- Návrh na regulaci Letné (1907-1920)
- Návrh na regulaci Prahy-Dejvic (1924-1928)
- Návrh na regulaci Poděbrad
- Urbanistický projekt Vítězného náměstí v Praze-Dejvicích (1921-1923) a zde obytné budovy a budova generálního štábu (1934)
- společně s S. Ondřejem budovy rektorátu ČVUT a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze-Dejvicích (1923-1927)
- Vysokoškolské Masarykovy koleje v Praze-Dejvicích (1927)
- Přestavba Rudolfina ze sněmovny zpět na koncertní sál
- Ministerstvo železnic v Praze - dnešní ministerstvo dopravy (1927-1931)
- Vodárna a filtrační stanice v Praze-Podolí (1929-1931)
- Dostavba vodárny a filtrační stanice podle původního projektu z let 1927-1931 (realizováno v letech 1959-1962)
